Zásadní změnou je nejen zvýšení samotné výše poplatků, ale především jejich rozšíření i na ty občany, kteří nevlastní televizi ani rádio. Nově postačí pouhý přístup k internetu, aby domácnost byla povinna platit za veřejnoprávní služby, které možná nikdy nevyužila a ani využívat nehodlá. Tato změna vyvolává zcela legitimní otázky o spravedlnosti a rovnosti před zákonem. 

Jaký je smysl veřejné služby, když je její financování vymáháno i na těch, kdo se k ní aktivně nehlásí? Argument, že internet otevírá přístup k online obsahu České televize a rozhlasu, nestačí k ospravedlnění plošného zpoplatnění. Přístup není totéž co spotřeba, a právě toto rozlišení zákon naprosto ignoruje. Znamená to snad, že budeme platit i za to, co nikdy nepoužijeme, jen proto, že bychom teoreticky mohli?