Zásadní změnou je nejen zvýšení samotné výše poplatků, ale především jejich rozšíření i na ty občany, kteří nevlastní televizi ani rádio. Nově postačí pouhý přístup k internetu, aby domácnost byla povinna platit za veřejnoprávní služby, které možná nikdy nevyužila a ani využívat nehodlá. Tato změna vyvolává zcela legitimní otázky o spravedlnosti a rovnosti před zákonem.
Jaký je smysl veřejné služby, když je její financování vymáháno i na těch, kdo se k ní aktivně nehlásí? Argument, že internet otevírá přístup k online obsahu České televize a rozhlasu, nestačí k ospravedlnění plošného zpoplatnění. Přístup není totéž co spotřeba, a právě toto rozlišení zákon naprosto ignoruje. Znamená to snad, že budeme platit i za to, co nikdy nepoužijeme, jen proto, že bychom teoreticky mohli?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLČlánek byl převzat z Profilu Karla Maříková
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je správné, že jsou ze zákona o koncesionářských poplatcích výslovně vyjmuti uprchlíci z Ukrajiny s dočasnou ochranou?
