Česká republika je často přezdívána „popelnicí“ Evropy. Po návštěvě supermarketu v Německu nebo Rakousku zjistíte proč tomu tak je. V identických obchodních řetězcích koupíte v České republice stejné výrobky, častěji mnohem dráž než v sousedních zemích a po přečtení složení i méně kvalitních, ale také "hnusnějších“ co do vzhledu, to platí zvláště u ovoce a zeleniny. Rozdíl, ale není jen v potravinách, jistě každému se stalo, že prací prášek z Německa pral lépe. Není to přelud, nižší kvalita se týká také drogerie.

Nižší kvalita potravin a drogerie ve východní Evropě byla potvrzena testy západních produktů, které prokázaly, že výrobci používají méně kvalitní ingredience do produktů určených pro tuto oblast. Jak informovala MF Dnes, z 21 výrobků, které kontroloři nakoupili v pěti zemích – v Česku, na Slovensku, v Maďarsku, Německu a Rakousku – měly stejné složení jen tři. Zkrátka pro Evropskou unii je Česká republika “smeťák“ . Jak dlouho si nechají Češi líbit, že v regálech je stále velké množství potravin, které není radno vkládat do úst, natož je následně polykat?

Co stojí za nekvalitními potravinami? Obchodní řetězce chtějí výrobky za co nejnižší cenu, aby mohly mít vysoké marže, a tak tlačí výrobce, aby dodávali výrobky, které mají kvalitu za hranou. Svou roli však hrají i spotřebitelé, kteří vkládají do košíku zboží jen podle ceny, jelikož si často nemohou z důvodu nízkých příjmů dovolit kvalitní potraviny kupovat. Dochází tak k začarovanému kruhu, kdy důchodcům a sociálně slabým vlastně nezbývá nic jiného, než si nekvalitní náhražkové potraviny kupovat a přispívat tak k jejich výrobě.

V Česku platily, až do počátku 90. let potravinářské normy, které však byly zrušeny. Kvalita mnoha výrobků šla tak rapidně dolů a běžný spotřebitel to ani nepostřehl. Vodítkem v kvalitě či nekvalitě potravin bývá často cena výrobků, ale ani ta není zárukou, že výrobek obsahuje jen takové suroviny, které by zákazník očekával podle názvu.

Evropská unie není schopna zajistit všem členským státům rovnocenné podmínky, místo toho nám diktuje od používání názvů potravin až po odzbrojování občanů. Brusel se chová jako bychom byli jeho protektorát. V EU platí dvojí standardy pro prodej potravin - jedny pro spotřebitele ze starých zemí EU, druhé (ty horší) pro spotřebitele z východních zemí EU. Největším paradoxem je ale to, že evropské předpisy mají daleko tvrdší podmínky na složení a obsah takzvaných nutričních hodnot pro psy a kočky než pro lidi ve východní Evropě.