Tak nám další rok po sobě odteklo na dividendách přes 300 miliard. Jsme stále jen region s levnou námezdní sílou, nic víc. Ať už v lepším případě tou místní, nebo v tom horším, dovezenou.

Skutečně nikdy jsem nechápala ten jásot nad různými pobídkami pro montovny a sklady zahraničních korporátů. V podstatě bych řekla, že není lepší způsob, jak si devalvovat vlastní ekonomiku na stádium rozvojové země.

Zatímco bychom měli podporovat naši produkci a ulevovat domácím firmám, které nás v případě nouze podrží, ulevujeme a podporujeme cizí, které se na nás v případě nouze vykašlou a zdrhnou si za lepším. Celkem si zahraniční vlastníci loni ze svých zisků v České republice rozdělili na dividendách 321,5 miliardy korun. To je slušný výsledek. Výsledek, který mohl zůstat „doma“. To bychom se ale sami nesměli pasovat do role nesvéprávných slouhů a poskoků zahraničního kapitálu.

Nesmíme taky zapomínat na to, že ty dividendy nejsou zdaleka všechno. Ty se totiž vyplácejí až ze zisku zmíněných společností. Zisku, který je osekávám různými fikanými fígly, například takzvanou převodní cenou, kdy ve snaze snížit si daňovou povinnost svým českým firmám prodávají zboží nebo poskytují poradenství a licence třeba v oblasti informačních technologií za účelově přemrštěné ceny. Všichni to víme, ale tolerantně se díváme směrem od Bahamských ostrovů. Tyhle společnosti samozřejmě nejsou „blbé“ a tak trapné pokusy naší vlády jako byla daň z mimořádných zisků (ať žije pravice), skončily díky těmto optimalizacím fiaskem. Čekalo se od šesti největších tuzemských bank 33 miliard a přistály celé 2. Ehm…