Připomínám jednu důležitou věc, že se toto jednání dnes bude týkat především otázky prvních tří dnů nemocenské, která, jak jistě víte, přestala být vyplácena v době vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelených pod vedením Mirka Topolánka od ledna 2008.

Začátkem roku 2009 nabyl odložené účinnosti zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, podle něhož nemocenská přísluší zaměstnancům vždy až od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Zákoník práce proto stanovil proplácení náhrady za ušlý příjem zaměstnance za prvních čtrnáct dní pracovní neschopnosti, kterou hradí zaměstnavatel od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013. Pak bylo toto období poskytování náhrady mzdy zaměstnavatelem dočasně prodlouženo ze 14 dnů na 21 dnů s tím, že za první tři dny nemoci, které připadnou na pracovní dny zaměstnance, není poskytnuta náhrada žádná.

To znamená, že touto právní úpravou došlo ke zmíněnému znovuzavedení karenční lhůty ve formě neproplácení prvních tří pracovních dnů v nemoci. Výsledkem toho všeho, tedy takové té snahy za každou cenu ušetřit, je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoli prostředků, jejich povinnost platit pojistné ale zůstala nedotčena. Zvlášť nepříznivý dopad byl nebo je na zaměstnance s nižšími příjmy, sociálně slabé, zejména matek samoživitelek. Zaměstnanci jsou tak nuceni čerpat na nemoc buďto svou dovolenou, což je v příkrém rozporu s účelem dovolené, anebo, a to si myslím, že je horší, své nemoci přecházejí bez návštěvy lékaře. Tím se otevírají dveře k šíření některých onemocnění mezi spoluzaměstnanci a následně dochází k větším škodám na zdraví v budoucnu. To může mít samozřejmě vliv na nezanedbatelné zvýšení nákladů na léčení. Když to tedy shrnu, stát na jedné straně šetří, ale na druhé straně se mohou zvyšovat, a také se jistě zvýší, výdaje na zdravotnický systém.