Marková (KSČM): Vypadá to, že zrušení zdravotnických poplatků posloužilo jen jako líbivé lákadlo pro voliče

Ještě jednou krásný den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych také vystoupila se stanoviskem, tentokrát poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy k tomuto návrhu zákona. A i když budu delší než obvykle, tak určitě nebudu tak dlouhá jako kolega Heger.

Dovolte, abych připomněla na začátku jeden důležitý fakt. Od února tohoto roku leží v Poslanecké sněmovně návrh zákona z dílny KSČM, který má číslo sněmovního tisku 126 a kterým se mění zákon 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. A právě tento návrh ruší, pokud by byl připuštěn k projednávání, což bohužel současná vládní koalice nedovolila, ruší všechny regulační poplatky a zároveň zavádí roční limit 2 500 Kč na hrazení doplatků za léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely částečně hrazené ze zdravotního pojištění.

Je to proto, že KSČM se dlouhodobě plně staví za zájmy pacientů a opakovaně, a protože v tuto chvíli můžu říct, že jsem pamětnicí, se tak stalo v roce 2008, kdy jsme poprvé předkládali zákony a následně pozměňovací návrhy právě k zákonu o veřejném zdravotním pojištění, na úplné zrušení takzvaných regulačních poplatků.

Současná vládní koalice nyní předkládá svůj návrh zákona na zrušení většiny těchto poplatků, kromě poplatků za pohotovost. Nicméně jistě jste zaznamenali, a je to poněkud úsměvné, že ještě předtím, než byl vůbec tento návrh zákona předložen, tak se v médiích objevila různá negativní prohlášení vedoucích představitelů vládní koalice nebo z části vládní koalice právě na téma zrušených hospitalizačních poplatků a vlastně i těch poplatků jako celku. Nabýváme dojmu a vypadá to tak, že zrušení zdravotnických poplatků posloužilo jako líbivé téma a lákadlo pro voliče, ale ve skutečnosti jakoby nikdo kromě KSČM nechce poplatky rušit. (Posměch některých poslanců ČSSD a hnutí ANO.)

No už jenom to, že to tak dlouho trvalo... A nebyl projednán náš návrh, který jsme předložili, jak už jsem říkala, leží tady od února, takže to tak trošku vypadalo.
Teď trošku historie pro ty, kteří jsou tady noví a neznají přesně genezi, která je ohledně poplatků. Ústavní soud dne 20. května 2008 rozhodl o ústavnosti takzvaných regulačních poplatků i přesto, že byly zavedeny bezprecedentním způsobem, a to přijetím rozsáhlého pozměňovacího návrhu, předloženého v rámci druhého čtení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Vy, co jste tady déle, si to jistě pamatujete. A toto přijetí poplatků byl vlastně typický přílepek, protože nebylo možno ho vůbec dostatečně posoudit, projednat v řádném legislativním procesu. V souvislosti s tím se tedy jeví poněkud zábavný ten hlasitý křik, který jsme slyšeli od pravicové opozice, že se třeba nemohli dostatečně vyjádřit k projednávanému zákonu o státní službě, protože to, co se dělo při přijetí tohoto zákona, to nemělo obdoby.

A když vezmu, jak to bylo dál, když to prošlo Poslaneckou sněmovnou tímto způsobem, tak Senát tuto závažnou změnu vůbec neprojednal a poslal to dál k podpisu prezidentu republiky. Takže jenom abychom si připomněli, jak to tedy bylo v roce 2008.

Ústavní soud ve své argumentaci, když tedy řekl, že regulační poplatky jsou zákonné a odpovídají Ústavě, využil argumentaci tehdejšího ministra pana Tomáše Julínka, že jediným důvodem k zavedení poplatků je jejich regulační účinek proti nadužívání zdravotní péče. Soud se na základě toho vyhnul námitce, že za péči při jejím poskytování se neplatí tím, že poplatky nepovažoval za placení péče, ale za jakousi legitimní regulaci. Jako důležitou podmínku legitimnosti ale uvedl, že nesmí být pro nikoho rdousící překážkou přístupu k péči. Ani jedna z těch uvedených podmínek, to znamená ani regulace ani ta rdousící překážka v podstatě následně nebyla splněna. A sám Ústavní soud tehdy vybídl zákonodárce, aby to případně změnili, pokud se objeví, že nějaká z těch podmínek nebyla splněna a že má eventuálně ty poplatky zrušit. Nakonec tak ale částečně učinil Ústavní soud sám poté, co v době Nečasovy vlády byl poplatek naopak navýšen u hospitalizací ze 60 na 100 korun.

Podle našeho názoru u pacientů, kteří zdravotní péči doopravdy potřebují, jsou poplatky bezdůvodnou překážkou přístupu k této péči. Tato překážka potom má i diskriminační charakter, protože pro některé pacienty se jeví jako nepatrná, ale vždy existuje určitý počet pacientů trvale nebo momentálně neschopných platit.

V médiích, i třeba od samotného bývalého ministra zdravotnictví pana Hegera, potom opakovaně zaznívala věta, a já ji teď cituji a je výrazně v rozporu, co tady před chvilkou pan kolega Heger řekl, protože on tady před chvílí řekl, že poplatky regulují. Ale on sám se v minulosti vyjádřil, a já skutečně cituji: "Regulační poplatky sice nic neregulují, rušit se však nebudou, protože zdravotnictví vybrané peníze potřebuje."

Dříve deklarovaný regulační účinek v případě nadužívání zdravotní péče zpochybnila i fakta, která uvedl Český statistický úřad. Pan ministr, když teď předkládal zákon, tak i některá čísla uvedl. Regulační poplatky snížily v roce 2008 počet návštěv u ambulantních specialistů. A je otázkou, jestli bylo dobře, že to byli například gynekologové a stomatologové, dále na pohotovostech, a zároveň došlo k navýšení pro systém mnohem dražších výjezdů zdravotnické záchranné služby. Již v roce 2009 ovšem opět narostl počet návštěv o 12 procent oproti roku 2008.

Lze se tedy důvodně domnívat, že případný pokles frekvence návštěv u lékaře není důsledek zmenšeného nadužívání, ale tím, že sociálně nejslabší pacienti od návštěv kvůli výši poplatků upustili.

I časté tvrzení, že každý, kdo není v nemocnici, si stejně musí platit hotelové služby, je poněkud nespravedlivé. Pacienti přece nemohou ovlivnit to, zda je budou léčit a jak dlouho v nemocnici pobudou. Pro některé to byl velký problém, a to i v případě, že nekouří, nepijí, nehrají na automatech a neposílají si esemesky, jak jsme to tady stále dokola v minulých volebních obdobích slyšeli od zastánců poplatků ve zdravotnictví.

Od roku 2000 stouply výdaje občanů na zdravotnictví víc než trojnásobně. Lidé dávají za zdraví více než 40 mld. korun kromě toho, co zaplatí na zdravotním pojištění. V roce 2007, kdy pacienti ještě neplatili regulační poplatky, tvořily soukromé výdaje obyvatel za zdraví 14,8 % a zavedením poplatků se spoluúčast zvedla o 2 %. Já bych jenom chtěla připomenout, že v souvislosti s tím, co teď slýcháme, že musíme kompenzovat všem, kteří dříve přijímali zdravotnické poplatky, to, že teď už je mít nebudou, bych připomněla, že nikoho nezajímalo, že spoluúčast pacientů mezi lety 2007 a 2008 stoupla o 2 % a občanům to rozhodně nikdo nekompenzoval. A ještě navíc vlastně v důsledku hospodářské krize a v důsledku všeho, co bylo, tak vlastně ty výdaje byly ještě větší. Neustále také stoupají doplatky za léky, takže ten problém se neustále zvyšuje.

Za poslední čtyři roky ztratil segment zdravotnictví 30 mld. korun právě v důsledku ekonomické krize. I to je třeba si připomenout. Regulační funkce poplatků od samého začátku byla zvlášť pochybná u chronicky nemocných, zdravotně postižených, u lidí s úrazy, u dobrovolných dárců krve a kostní dřeně a také u hospitalizovaných, kteří ve zdravotnickém zařízení zemřeli, a celkově v situaci, kdy o četnosti návštěv u lékaře a o předepsaných lécích rozhoduje lékař, nikoliv pacient. Ani jedna informace o přínosu zavedení tzv. regulačních poplatků nebyla a doposud není podložena žádnou skutečně seriózní analýzou. Já jenom připomínám, že jsem opakovaně v minulých volebních obdobích tady na tomto místě požadovala od různých ministrů, aby doložili seriózní analýzu toho, jak regulační poplatky přispěly, nebo jestli vůbec nějaký přínos regulační nebo jinačí měly. Nikdy jsem se žádné odpovědi nedočkala.

Stále také není vůbec jasné, nakolik lidé, kteří péči potřebovali, k lékaři nešli či nebrali předepsané nutné léky, nakolik tak ohrozili své zdraví, nebo dokonce život a v konečném důsledku vlastně jsou dneska pro systém zdravotnictví dražší. Zdravotnické poplatky tak byly zavedeny podle našeho názoru proto, aby si pacienti prostě zvykli na to, že zdravotnictví je podnikání jako každé jiné a že za zdravotní péči se musí platit. Tím se otevřela cesta změny od solidárního zdravotnictví pro všechny potřebné pacienty, které je garantováno Ústavou ČR, na placené luxusní služby jen pro ty, kteří budou mít dostatek finančních prostředků. Z těchto důvodů se také okamžitě po zavedení poplatků začalo hovořit o placených nadstandardech, o řízené péči, o různých pojistných plánech i třeba o takové věci, jestli si vzpomínáte, že si budou moci pacienti zaplatit pár tisíc za svého operatéra apod.

Samozřejmě je nutné z důvodu kompenzace výpadků příjmů, tedy ne proto, že by to regulovalo, ale protože to byly prostě příjmy, dodat finanční prostředky do systému zdravotnictví. Jsou však ale jiné cesty, které nebudou představovat zásah do již tak hubených peněženek velké části občanů ČR, zvlášť v situaci, kdy podle kvalifikovaných odhadů každoročně unikají ze zdravotnictví finanční prostředky ve výši několika miliard korun. Poplatky navíc regulují vždycky jen poptávku, nikoliv nabídku zdravotních služeb. Pokud existuje vazba mezi poplatkem a zdravotnickým zařízením, které jej vybralo, a zákon to dosud explicitně přikazoval, vzniká poptávka těch, kteří jej vybírají, aby jejich pacienti platili tyto platby co nejvyšší. Tato poptávka je tím silnější, čím jsou více ohroženy jiné zdroje příjmů, a to se právě za minulých pravicových vlád ve zdravotnictví stalo. Připomeňme to, že pravicová vládní koalice v minulých volebních obdobích nastavila vražedný mix: restriktivní úhradové vyhlášky, navyšování DPH, inflace a negativní důsledky svých katastrofálních tzv. reforem.

Významný vliv na zvýšení nákladů v celém sektoru zdravotnictví mělo zvyšování sazeb DPH, zejména razantní nárůst snížené sazby na 15 % v roce 2013 a přeřazení některých zdravotnických prostředků ze snížené do základní sazby DPH. Dopad pro rok 2013 pro celý systém zdravotnictví byl minus 4 mld. korun.

Na druhou stranu snížení sazby DPH o 1 % jen u léčiv vydávaných a hrazených na recept znamená snížení zátěže systému o 500 mil. Kč za rok. Vláda tedy má možnost kompenzovat případný nedostatek finančních prostředků systémově, ne z kapes pacientů, a vrátit princip solidarity do celého systému. Namátkou vybírám: snížení sazby DPH ve zdravotnictví, trvale zrušit stropy na pojistné u nejbohatších příjmů - uvědomme si, že to zrušení bylo jenom na dva roky, a je potřeba, aby ministerstvo včas tuto problematiku řešilo; navýšení procenta HDP na úroveň srovnatelnou s ostatními státy EU, protože ČR je trvale pod tímto procentem, a v neposlední řadě také důslednou kontrolou finančních toků ve zdravotnictví tak, aby se s těmito solidárními veřejnými prostředky neplýtvalo a byly vynakládány skutečně účelně.

Z těchto důvodů, které jsem tady řekla, podporuje poslanecký klub KSČM vládní návrh zákona, ale současně avizuji předložení pozměňovacích návrhů, které budou rušit všechny zdravotnické poplatky, anebo alternativně započítávání 90korunového poplatku do sociálního limitu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)