Ještě jednou krásný den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych také vystoupila se stanoviskem, tentokrát poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy k tomuto návrhu zákona. A i když budu delší než obvykle, tak určitě nebudu tak dlouhá jako kolega Heger.

Dovolte, abych připomněla na začátku jeden důležitý fakt. Od února tohoto roku leží v Poslanecké sněmovně návrh zákona z dílny KSČM, který má číslo sněmovního tisku 126 a kterým se mění zákon 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. A právě tento návrh ruší, pokud by byl připuštěn k projednávání, což bohužel současná vládní koalice nedovolila, ruší všechny regulační poplatky a zároveň zavádí roční limit 2 500 Kč na hrazení doplatků za léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely částečně hrazené ze zdravotního pojištění.

Je to proto, že KSČM se dlouhodobě plně staví za zájmy pacientů a opakovaně, a protože v tuto chvíli můžu říct, že jsem pamětnicí, se tak stalo v roce 2008, kdy jsme poprvé předkládali zákony a následně pozměňovací návrhy právě k zákonu o veřejném zdravotním pojištění, na úplné zrušení takzvaných regulačních poplatků.

Současná vládní koalice nyní předkládá svůj návrh zákona na zrušení většiny těchto poplatků, kromě poplatků za pohotovost. Nicméně jistě jste zaznamenali, a je to poněkud úsměvné, že ještě předtím, než byl vůbec tento návrh zákona předložen, tak se v médiích objevila různá negativní prohlášení vedoucích představitelů vládní koalice nebo z části vládní koalice právě na téma zrušených hospitalizačních poplatků a vlastně i těch poplatků jako celku. Nabýváme dojmu a vypadá to tak, že zrušení zdravotnických poplatků posloužilo jako líbivé téma a lákadlo pro voliče, ale ve skutečnosti jakoby nikdo kromě KSČM nechce poplatky rušit. (Posměch některých poslanců ČSSD a hnutí ANO.)

No už jenom to, že to tak dlouho trvalo... A nebyl projednán náš návrh, který jsme předložili, jak už jsem říkala, leží tady od února, takže to tak trošku vypadalo.
Teď trošku historie pro ty, kteří jsou tady noví a neznají přesně genezi, která je ohledně poplatků. Ústavní soud dne 20. května 2008 rozhodl o ústavnosti takzvaných regulačních poplatků i přesto, že byly zavedeny bezprecedentním způsobem, a to přijetím rozsáhlého pozměňovacího návrhu, předloženého v rámci druhého čtení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Vy, co jste tady déle, si to jistě pamatujete. A toto přijetí poplatků byl vlastně typický přílepek, protože nebylo možno ho vůbec dostatečně posoudit, projednat v řádném legislativním procesu. V souvislosti s tím se tedy jeví poněkud zábavný ten hlasitý křik, který jsme slyšeli od pravicové opozice, že se třeba nemohli dostatečně vyjádřit k projednávanému zákonu o státní službě, protože to, co se dělo při přijetí tohoto zákona, to nemělo obdoby.