Vážený pane předsedající, milé dámy, vážení pánové,

já jsem si svůj proslov tady rozdělil do několika kapitolek. První kapitola, dovolil jsem si začátky. Tady bych chtěl přiznat, že skutečně tak, jak nás o tom pan Stanjura opakovaně tady informoval s panem Fialou, skutečně v lednu tady byl návrh od pana docenta Svobody, kterého si jako ctěného kolegy velmi vážím a vím, že je i zkušeným epidemiologem, že v tom má vzdělání, že má z tohoto atestaci, z hygieny, tak skutečně tady byl návrh projednávat situaci v čínském Wu-Chanu. Je pravda, že to neprošlo do programu, ale dejme si to také do souvislostí. Bylo by to o tom, že to je v Číně a velmi bychom tady asi diskutovali o čínských hrozbách.

To však ale neznamená, že se v tu dobu už nic nedělo. Protože jsem poslancem vládní koalice, měl jsem možnost komunikovat s panem ministrem, s panem náměstkem Prymulou a ostatními náměstky a skutečně v té době již probíhala jednání na ministerstvu a těchto hrozeb si bylo ministerstvo vědomo. Jednali jsme tam např. o tom, že budou uzavřené sociální ústavy a nemocnice, také se okamžitě navázalo s uzávěrou se zákazem návštěv na chřipkovou epidemii, protože všichni jsme si byli vědomi toho, že jde o ochranu zvláště těch skupin pacientů vyšší věkové kategorie příp. polymorbidních pacientů, takže to zafungovalo hned od začátku. Také se připravovaly kroky typu vyčlenění lázeňských objektů pro to, aby se buď izolovali nemocní, pokud by jich skutečně bylo velmi mnoho, a nebo naopak aby se izolovali lidé, kteří jsou významným způsobem ohroženi, aby se ochránili. Samozřejmě to neproniklo do tisku, do médií, protože by to bylo v té době možná bráno jako šíření poplašné zprávy. Zrovna tak jsme v té době projednávali společně takové věci, že je možné využít záchrannou službu na odběry u pacientů doma tak, aby ti pacienti neproudili nekontrolovaně do nemocnic a nezpůsobili infekci personálu a uzavření celých zdravotnických zařízení. To se následně také realizovalo. Čili dělalo se mnoho kroků. Byl jsem svědkem toho, že v únoru tohoto roku, když byl pan premiér na návštěvě v Královéhradeckém kraji, přerušil jednání se starosty obcí, které bylo svoláno v Náchodě, a jel navštívit podnik Batist Červený Kostelec, což byl podnik, který je významným výrobcem ochranných prostředků. A jel tam právě proto, že jsme si byli vědomi toho, že je potřeba navýšit tu výrobu a bavit se o zvýšení dodávek i od českých výrobců, tehdy od českých výrobců. Takže dělo se toho poměrně hodně.

Přenesu se do začátku března tohoto roku, kdy jsem si tady u tohoto pultíku vyměňoval názory s kolegou Stanjurou na téma uzavření nebo nekonání biatlonového poháru v Novém Městě nad Metují. Bylo to v době, kdy vrcholila cestovní aktivita našich občanů do Itálie a Rakouska, v době jarních dovolených, a právě kolegové z opozice - a teď se přenáším k tomu, já je nazývám, že byli vlastně takoví ti lednoví vizionáři, kteří navrhovali s tím něco dělat už v lednu, tak v březnu, když už jsme to měli kousek za hranicemi, bylo to v Evropě, bylo to v Itálii, bylo to masové, tak v té době jste tady obhajovali právo cestovních kanceláří na jejich fungování, na jejich byznys a právo občanů na to, aby mohli volně cestovat. V té době již vláda tady navrhovala, aby občané necestovali a aby cestovní kanceláře tyto aktivity potlačily. Kdyby to nebyl návrh a byl by to zákaz, jsme, tak jak tady kolega Bartoš o tom mluvil, možná na úrovni čísel Slovenska, které dopadlo lépe, protože Slováci tehdy lyžovali v Tatrách, a ne v severní Itálii. Takže to jsou věci, které se tady děly. A jsem rád, že ten biatlon v Novém Městě se podařilo "nepustit" v uvozovkách, protože by nás navštívily desítky tisíc turistů ze zahraničí a samozřejmě i z Rakouska a z Itálie, kde tyto sporty jsou velmi populární.

Ale abych byl smířlivý, chtěl bych ukončit tuto první kapitolu konstatováním - tedy nevyčítat si, poučit se, že politika upřednostňování podnikatelských zájmů do řešení epidemie nepatří.