To, co jsme včera viděli ve Sněmovně, nebyla politika. Bylo to divadlo, fraška, smutný obraz rozkladu kultury veřejné debaty! Pan Skopeček, nominant koalice SPOLU, získal jen 78 hlasů. Olga Richterová, kterou podpořilo 21 poslanců a poslankyň, pak pláče v televizi, že se svět proti ní spiknul.

Už tato čísla mluví sama za sebe. Nehlasovali pro své nominanty ani poslanci vládní koalice. A teď si to řekněme upřímně, kolik jich tam skutečně bylo? Devadesát? Tak proč nehlasují pro své vlastní kandidáty? Proč vládní poslanci nejsou schopni se domluvit ani mezi sebou? Co to vypovídá o jejich schopnosti řídit zemi, když nezvládnou ani základní vnitřní koordinaci?

A když už jsme u vystoupení paní Richterové, po všem, co jsme slyšeli, po tom kýblu urážek a moralizování, se opravdu může divit, že ji nikdo nepodpořil? Stoupnou si doprostřed Sněmovny, rozdávají rány na všechny strany, a pak se diví, že zůstávají stát sami uprostřed kouře. To má být ta nová politika, o které tolik mluvili? Politika, která místo dialogu sází na útoky?