Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Omlouvám se, že jsem se musel přihlásit znovu. Diskutoval jsem tam jeden školský problém tak intenzivně, že jsem přeslechl své jméno, tak ale jsem tady a připraven. Jako učitel bych měl takové skoro nutkání, chci říct, že je opakování matka moudrosti, a mám tady tu brožuru, kterou tady citoval Marek Benda - kolega, takže bychom to vzali znova pro lepší zapamatování, ale nebudu vás tak trápit, jenom na ní ukážu v tom smyslu, že si myslím, že je opravdu dobrá, (ukazuje brožuru) a že je dobré si prostě v klidu tyto věci nastudovat.

Mně osobně by stačilo jen velmi málo prostoru, já v té věci mám jasno, stejně jako, myslím že kolegové z KDU-ČSL a věřím, že i z dalších demokratických stran. Co bylo ukradeno, musí být vráceno, to je jasná teze. Na tom není nic nesrozumitelného. Stejně jako, že je prostě naprosto nemravné jaksi ukradenou věc chtít zdanit. Všichni to víme, ale stejně mě mrzí, že někteří se na to tváří alibisticky, a když tady pobíhají, diskutují, tak vlastně mají za to, že stejně to všechno vyřeší Ústavní soud. Já si myslím, že tenhle alibismus není v pořádku, že bychom si ty věci měli umět pojmenovat, vyříkat tady na plénu a nedělat blbosti a nemravnosti.

Jako učitel i jako historik bych se tady mohl opřít o řadu autorit v této oblasti, protože je to věc, ano, je to věc i historická. A mně se zdá, že s tou naší historickou pamětí je to někdy velmi špatné a s těmi historickými znalostmi rovněž tak, což mě velmi mrzí, protože kdo tu historii špatně chápe, tak se sám sebe tak odsuzuje k tomu, aby si jí potom znova zopakoval díky těm předchozím chybám. Mám tady článek, který vyšel. Není to žádné nebojte křesťansky orientované médium. Je to věhlasný historický časopis pro nejširší veřejnost zajímající se o historii, dějiny a současnost. Možná to mnozí znáte. Vycházel už v šedesátých letech. Pak nemohl vycházet za normalizace. A od roku devadesát zase.

A tady nejdříve jako vstup mám tu úvodní část, která se týká provázanosti právě s tou minulostí, kterou mnozí argumentují. A já tady použiji argumentář vlastně v tom článku kolegy z jihočeské univerzity, který se tady této době a problematice věnuje - kolega Ivo Cerman. Jmenuje se a odkazuje tedy na to, vyšlo to v dějinách a současnosti č. 10 v roce 2012. Takže není to nic jako zastaralého, protože už tehdy, jak víte ta diskuse se otevírala, se táhne jako Ariadnina nit, což je smutné, protože u těch jasných věcí bychom možná opravdu nemuseli plýtvat energií a časem a mohli být dávno uzavřené ve prospěch věci.