Ochranné léčení se ukládá podle povahy nemoci a léčebných možností ve dvou formách – ústavní a ambulantní. Soud by měl vždy přihlédnout k povaze nemoci a k léčebným možnostem ve vztahu k zjištěné nemoci zejména z hlediska, zda postačí ambulantní péče, nebo zda je nutné umístit pachatele do příslušného zdravotnického ústavu. V tomto směru se soud opírá především o znalecký posudek o duševním stavu obviněného.
Hlavními cíli ochranného léčení by mělo být léčení duševní poruchy, kterou pachatel trpí a na jejímž základě spáchal trestný čin, izolace společensky nebezpečného pachatele trestného činu, prevence opakování trestného činu v důsledku duševní poruchy pachatele a resocializace a zařazení pacienta do běžného života.
K důslednému naplňování těchto cílů iniciuje Ministerstvo spravedlnosti vznik pracovní skupiny zabývající se problematikou duševně nemocných osob a jejich ochranného léčení. Tuto odbornou platformu by měli tvořit zástupci Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva zdravotnictví, Kanceláře veřejného ochránce práv a ministra pro lidská práva a rovné příležitosti.
Tiskový odbor Ministerstva spravedlnosti ČR
Psali jsme:
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
