Já děkuji. Já bychom jenom chtěl zareagovat krátce na pana předsedu a ještě na tu vaši. My diskutujeme o tom, že ten národní plán obnovy byl nastavován v momentě, kdy prostě ta situace byla jiná. Samozřejmě první odpovědi, které byly, když jsme nastoupili vlastně do vlády 21. prosince, až po tom omicronu jsme měli možnost vyjet do té Evropy, potkat se s těmi politiky, tak jako že parametr je not negotiable. Ale to nebyla válka. Já si myslím, že válka na Ukrajině, válka v Evropě je dosti významným takzvaným „“?„game changerem“. Něčím, co mění ten pohled, vlastně tu optiku na to, co ty země potřebují.

Možná plynule přejdu k panu předsedovi. Ano, je spousta indikátorů, kterými lze vyhodnotit tu kvalitu života v tom regionu. Sbíráme tady, posíláme do Evropy index well-being, který hodnotí ne tak ploše jako HDP na hlavu, což myslím, že autor indexu HDP varoval – chraň vás ruka páně hodnotit HDP kvalitu života lidí! Že to je na porovnávání výkonnosti ekonomiky států. Těch ukazatelů i v strategii regionálního rozvoje, těch takzvaných KPI, je tam jako celá řada, ale měří se, známe výchozí hodnoty? Do toho momentu bychom se měli dostat.

Já vlastně rád čtu zprávy NKÚ, které mají kontrolní mechanismy na efektivitu investic v daném regionu. To si myslím, že je zásadní. Bavit se o efektivitě investic. To, že někam pošlu peníze, ještě samo o sobě neznamená, že ty peníze v tom regionu udělají, co udělají. A kohezní politika, kohezní fondy, je vlastně investice do rozvoje. A teď si dovolím tady na Senátu říct jednu možná trochu rebelskou připomínku na závěr k zamyšlení.