V těchto dnech si připomínáme jedny z nejtragičtějších událostí konce druhé světové války. Ploština, Prlov a Vařákovy Paseky. To byly tři osady na Valašsku, které spojilo lidské utrpení. Během dvou týdnů je přepadly speciální protipartyzánské jednotky SS a jako odvetu za pomoc partyzánům vypálili. Z nedalekých míst zatím už byla slyšet hudba a slavilo se osvobození.

2. května 1945 přišly na řadu Vařákovy Paseky.

Božena Kršáková, nejmladší z deseti dětí rodiny Vařákových, které tehdy bylo devět let, vzpomíná pro Paměť národa: „Začali vypúšťat dobytek, nás vyhnali ven, všecky nás dali do jednoho místa a už začali zapalovat chalupy. A jak hořela naša stodola, tým žárem eternit tak pléskal, jak kdyby střílal. A hned tý Němci: ´Partyzáni, munice střílá.´ A už nás do ohňa házat chtěli. A maminka se súsedkú prosily, aby nás neházali do ohňa, že to střílel ten eternit. Uvěřili a nechali nás. Jak pozapalovali ty paseky, tož nás sebrali jako rukojmí a šli jsme přes hory s nima…”