Ministr Brabec: Evropa nesmí zůstat sama, musí se přidat největší emitenti

20.03.2019 19:27

Projev na 7. schůzi Senátu 20. března 2019 k sdělení Evropské komise – Čistá planeta pro všechny

Ministr Brabec: Evropa nesmí zůstat sama, musí se přidat největší emitenti
Foto: Hans Štembera
Popisek: Richard Brabec, místopředseda vlády a ministr životního prostředí

Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, a zároveň mi dovolte, abych poděkoval, vážené senátorky, vážení senátoři, za vaše hlasování k minulému bodu a tedy ke schválení té novely.

Také už tady bylo řečeno, jedná se o sdělení Evropské komise, které, když to řeknu ve zkratce a nebudu číst celý ten dlouhý název, tak bych charakterizoval jako Čistá planeta pro všechny. Tohle sdělení Evropská komise zveřejnila v listopadu loňského roku. Vychází při tom ze závěrů Evropské rady z března loňského roku, které stanovují, aby Evropská komise v prvním čtvrtletí letošního roku předložila dlouhodobou strategii nízkoemisního rozvoje EU v souladu s požadavky Pařížské dohody.

Cílem sdělení, a to je důležité, přitom není stanovit nové cíle, protože ty jsou jasné. Máme v rámci energeticko-klimatického balíčku cíl jako EU a jako členské státy snížit emise skleníkových plynů o minimálně 40 % do roku 2030, ve srovnání s rokem 1990. Takže není tedy cílem stanovit nové cíle, ale vytvořit dlouhodobou strategickou vizi a poskytnout představu o dlouhodobém směřování a konkrétních možnostech přechodu ke klimatické neutralitě, tedy dosažení rovnováhy mezi emisemi a propady skleníkových plynů.

Účelem dokumentu je zahájit evropskou debatu, která má vyústit v přijetí dlouhodobé strategie nízkoemisního rozvoje počátkem roku 2020 a která bude příspěvkem EU k Pařížské dohodě.

Sdělení vymezuje 7 strategických oblastí pro další opatření a zaměřuje se na rámec EU umožňující dlouhodobou transformaci na uhlíkově neutrální společnost. Nejobsáhlejší část sdělení představuje pak referenční scénář a 8 konkrétních scénářů možného budoucího vývoje. Klimatické neutrality dosahují pouze 2 scénáře, které staví především na všech dostupných technologických možnostech nebo na zásadní změně vzorců výroby a spotřeby v oběhovém hospodářství.

Evropská unie musí nadále směřovat k naplnění cílů Pařížské dohody, k tomu – a to bych chtěl zdůraznit – je však nezbytné, aby srovnatelné úsilí vyvíjely všechny významné průmyslově vyspělé ekonomiky a adekvátním způsobem přispěly také všechny smluvní strany Pařížské dohody. Protože, jak už jsem několikrát říkal, EU se dnes podílí se necelými 10 % na světových emisích CO2. Jenom pro srovnání, Čína má 25 %, Spojené státy mají 16 %. A samozřejmě jsou i další významné země, jako je Rusko, Brazílie, Indie. Takže EU je dneska jedna z mála zemí, nebo kontinentů v tomto případě, nebo sdružení zemí, která je schopna plnit závazky, které vyplývají z Pařížské dohody. A je určitě dobré, když si vyhlédneme za ten horizont roku 2030, protože – a to je také důležité – přechodu na nízkoemisní ekonomiku, respektive ekonomiku s nulovými čistými emisemi musí být dosaženo s nákladově efektivním technologicky neutrálním a udržitelným způsobem a nesmí mít významný negativní dopad do ekonomik členských států, konkurenceschopnost jejich průmyslu, sociální oblasti a také ohrozit jejich bezpečnost. Národní podmínky jednotlivých členských států musí být plně respektovány, stejně jako právo na stanovení vlastního energetického mixu.

Já bych chtěl zdůraznit, že vláda v březnu před 2 lety, v březnu 2017, schválila politiku ochrany klimatu v České republice, která obsahuje dlouhodobý indikativní cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 % oproti roku 1990. Klimatická strategie ČR tak v současné době nepočítá s cílem dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Schválení finální podoby Strategie EU by nemělo Českou republiku zavazovat ke zpřísnění cílů na národní úrovni a v rámci plánovaného vyhodnocení a aktualizace politiky v roce 2021, respektive 2023, však předpokládáme prozkoumávání scénářů, které by na národní úrovni vedly k vyšší emisní redukci včetně zmapování technických a socioekonomických aspektů těchto scénářů.

A jenom, vážené senátorky, vážení senátoři, protože možná budou padat některé dotazy k pozici České republiky. Já už jsem je několikrát říkal a nechť prosím jsou takto aktuálně vnímány. Česká republika v současné době je zhruba na 36 % snížení emisí za minulý rok oproti roku 1990. Naším cílem je 40 % do roku 2030, takže to vypadá, že máme dobrou schopnost, dobrý odrazový můstek ten cíl splnit, dokonce ho o něco i přeplnit. A my jsme, jak jsem říkal, vyhlédli někdy před rokem, rokem a půl, do roku 2050 a zamýšleli jsme se nad několika scénářích, jakým způsobem by Česká republika mohla snížit emise o 80 – 90 % oproti roku 1990 v roce 2050. A asi vás nepřekvapím, že to je samozřejmě naprostá revoluce ve všem. Že by nemohlo být takřka v provozu už žádné auto na fosilní paliva, samozřejmě by už muselo skončit vytápění fosilními palivy nejen v domácnostech, s čímž se počítá daleko dříve, ale všude, včetně tepláren. Že to znamená dramatické změny ve službách, v zemědělství, v odpadovém průmyslu směrem k oběhové ekonomice. A že to hlavně znamená obrovské změny v našich hlavách. Protože to je to, kde já jsem trošku skeptický z hlediska spíš světa, ani ne tak Evropské unie. Tam vidíme, že rozvojové země, které samozřejmě také chtějí mít podobnou životní úroveň, jakou mají rozvinuté státy, tak přirozeně se necítí být příliš vázány a říkají těm bohatým zemím, vy už jste si svoji prosperitu užili, tak ji nechte užít i nás. To je ten problém.

Protože to je, vážení, revoluce opravdu, která jde naprosto proti tomu – já bych teď nechtěl být příliš patetický, ani vás nechci zbavovat času, ale myslím, že je důležité si to říct – v této strategii celosvětové, nebo v tomto případě evropské, ale aby Pařížská dohoda mohla splnit své cíle, Evropa v tom nesmí zůstat sama. Musí se přidat ti největší emitenti. A pak se musíme zeptat, jak se k tomu postaví Čína, jak se k tomu postaví Indie. Já jsem byl na všech klimatických konferencích. A musím říct, že ta poslední klimatická konference v Katovicích mě úplně nenaplnila řekněme optimismem nebo nadšením, jak se k tomu staví některé klíčové země, které jsou klíčovými emitenty.

Já si myslím, že je velmi dobré, když si Evropa, a v tomto případě samozřejmě i Česká republika, udělá svůj seriózní výhled. A my už jsme si ho udělali a budeme ho aktualizovat, jaké podmínky by musely být splněny, aby i Česká republika dosáhla uhlíkové neutrality do roku 2050. Ale je dnes jasné, že by to muselo znamenat obrovské změny a kombinaci zásadních energetických úspor, využití jádra, výrazného využití obnovitelných zdrojů a velmi pravděpodobně i kombinací se systémem zachytávání a ukládání uhlíku CCS, plus x-dalších věcí. To znamená úplnou revoluci v celé řadě oblastí našeho života. Tak to jenom na okraj, děkuji vám.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Hejtmanka Stráská: Chceme docílit rychlé přípravy realizace dostavby dálnice D3 a D4

14:09 Hejtmanka Stráská: Chceme docílit rychlé přípravy realizace dostavby dálnice D3 a D4

Spolupráce na přípravě a výstavbě dálnice D3 a D4. To je cíl Memoranda mezi Jihočeským a Středočeský…