Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, poslouchám tady tuto diskusi. Zabýváme se velmi závažným tématem. Myslím si, že bychom neměli toto téma využívat k nějakým populistickým výrokům a postojům. Ti lidé si to nezaslouží. Já o této problematice vím hodně. Pocházím z rodiny, kde celá řada, desítky mých příbuzných nacházeli azyl v různých zemích - ve Spojených státech, v Kanadě, v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Izraeli. Myslím si, že situace lidí, kteří odcházejí ze své země, je často velmi složitá, že bychom si měli uvědomit, že začínat někde znova je opravdu velmi náročné. Aby se člověk dostal na úroveň lidí, kteří se v té které zemi narodili a třeba příchozí mají akademické vzdělání, vyžaduje to minimálně dvojnásobné množství energie.

Myslím si, že pokud se budeme uzavírat za hradbami ghetta, ve kterém se žije velmi dobře - a řekněme si, že jsme v té nejvyspělejší části světa, ve které by každý chtěl žít - tak prostě nebudeme mít zanedlouho šanci, protože kolem nás je onen vyhladovělý a demograficky rostoucí svět, který dříve nebo později, pokud se nebudeme schopni my domluvit, tak si stejně to, co my si zde chráníme, vezme.