Děkuji za slovo. Pěkné dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já se vrátím k tomu, jaká polemika, případně otázky zazněly od paní zpravodajky Evy Fialové k tomuto zákonu. V celkovém kontextu je třeba říct, že to není zákon, který by vznikl jen tak ze vzduchu, ale je postaven na tvrdých datech a vychází z dobré praxe už řady, sedmdesáti typových projektů, které dneska běží v rámci celé České republiky. A ten zákon respektuje právě i ty zkušenosti, které jsou z těchto dobře běžících projektů.

Byly tady zmíněny, a Marianem Jurečkou i vysvětleny částečně, ty cílové skupiny. Ano, ten zákon míří na určitě více než milion lidí s tématem poradenství, protože ne všichni, kteří se ocitnou ve složitější životní situaci, nutně jsou už v bytové nouzi. Mohou být ohroženi, bydlí v nevyhovujících podmínkách, anebo se mohou dostat do situace, kdy si neudržují stávající bydlení. Proto je tam ta široká skupina přesahující určitě 1 milion obyvatel ve vztahu k poradenství.

To, co bylo předmětem polemiky, je, na koho míří ta podpůrná opatření. Podpůrná opatření v původní verzi zákona mířila na širší cílovou skupinu. Tím, co je dnes projednáváno, je ta cílová skupina zúžena právě tím parametrem 1,43, ale pořád jsou to vyšší desítky tisíc lidí. Navíc to, co bylo zmíněno, tak na tom je i shoda, že bude nařízením vlády ten koeficient po publikaci ve Sbírce zákonů zvýšen na 1,6. Pokud se i toto ukáže jako nedostatečné, tak může být zákon s tímto parametrem novelizován. Proč to říkám? Protože ten zákon samozřejmě není všespásný a nepůsobí z roku na rok. Působí v dlouhodobém horizontu. Také jeho ambice je, abychom bytovou nouzi v průběhu deseti let snížili o 30 procent.