Děkuji, pane předsedající.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom krátkou poznámku k tomu, co bylo právě řečeno. Nebyl sebemenší problém samozřejmě ty peníze utratit. Ale je problém je utratit ekonomicky. Vzniklo to z převážné většiny z toho, že jsme nechtěli subsidiovat(?) do nevýhodných smluv, že firmy na to byly velmi nezvyklé, na takový stav, že o nás teď dokonce říkají - já to beru jako lichotku - že se handrkujeme o peníze a podobně. A ten objem samozřejmě byl velký. To byla ta hlavní příčina. Pak byly ještě některé další jako neschopnost vysoutěžit některé věci, jako zákon 137, který v podstatě některé věci paralyzuje, a naši partneři alianční nakupují podle úplně jiných pravidel. Takže těch důvodů bylo několik.

Ještě jestli si mohu dovolit něco málo k bezpečnostní situaci taky přidat, i když pan premiér toho relativně hodně řekl i z té oblasti obrany. My jsme na tom waleském(?) summitu patřili skutečně k nejaktivnějším zemím, musím říct, ať už z hlediska toho, že jsme reagovali na rozpočtovou nedostatečnost. Samozřejmě že jsme měli poklesy jedny ze dvou, ze tří největších ze všech členských zemí za poslední roky, takže pořád ještě na tom nejsme bůhvíjak skvěle, ale všichni ocenili tu změnu trendu. Ale zdaleka na všichni kolegové ministři obrany aliančních zemí třeba uspěli ve svých vládách nebo ve svých parlamentech, aby jejich rozpočty byly navýšeny. Dokonce třeba ve Francii chtěl odstoupit celý generální štáb právě z důvodu nedostatečného rozpočtování.

Ale nebylo to jenom v tomto ohledu, že jsme se snažili být aktivními členy. Bylo to i v tom, že jsme nabídli jako druhá země v pořadí okamžitě jednotky velmi rychlého nasazení v počtu 150 mužů. Ten projekt se už teď v detailu připravuje, tak aby byl už v roce 2015 na podzim v jakémsi rozjezdu a v 16. roce plně funkční.