Mohl bych tady teď mluvit velmi vášnivě, dramaticky, mohl bych tady křičet na vás, jak to někteří dělají, mohl bych tady na vás volat "chápete", a podobně, jak to má rád pan poslanec Stanjura, ale jak říká Čtvrtníček, neučiním nic takového, nezvolím tento dramatický tón projevu a naopak budu mluvit zcela mírně, klidně a v podstatě téměř polohlasem. Děkuji za potlesk. Jenom vlastně zareaguji na několik poznámek, které tady padly v průběhu rozpravy.

Jsem rád, že někteří poslanci využili pozvání a že jsme včera na společném semináři mohli tuto diskusi vést také mimo prostory Sněmovny. Velice si cením těch, kteří to pozvání přijali, takže mám v něčem situaci jednodušší.

Podívejte, tady třeba zaznělo, že na sebe bereme závazek a jestli si ten závazek uvědomujeme. Jeden z poslanců tady za mnou přiběhl a vyděšeně se ptal: Oni snad tu asociační dohodu ani nečetli? Myslím si, že to není pravda, většina z vás četla asociační dohodu a pokud ji nečetla, tak si ji přečte teď, protože to pošleme do výborů. Takže když si přečtete tu dohodu, tak vlastně zjistíte, že většinu závazků na sebe bere především ukrajinská strana samotná. To jsou závazky, ke kterým se hlásí ona. Pan poslanec Foldyna to vlastně řekl dobře, protože říkal: Co my vlastně máme vykládat Ukrajincům, co mají dělat?

Řada těch věcí - dávejme si na to pozor - je to suverénní stát a řadu věcí si prostě dělá podle svého.

Tak to řeknu, no. Podívejte, vezměte si třeba Tomáše Garrigua Masaryka v roce 1918, když vznikal samostatný československý stát. Pokud si vzpomenete, tehdy to vypadalo, že se nám na krajích země rozpadne a já si vzpomínám, že tam Masaryk poslal ozbrojené oddíly a poměrně tvrdě to potlačil. Nevšiml jsem si, že by v této zemi někdo říkal, že Masaryk selhal v tom začátku československého státu, když tvrdě potlačil všechny pokusy rozbít stát.