Dobré poledne - odpoledne, dámy a pánové. Já se vám přiznám. Jak víte, už jsem tady víckrát mluvil o svém otci, který už nežije. A on měl jednu takovou tu, že on si nebyl schopen pamatovat žádný vtip. Tedy pamatoval si jenom jeden jediný vtip. Ten jeden jediný vtip, který si zapamatoval, samozřejmě já si musím pamatovat celý život, protože byl jeden. To je skoro jako rodinné dědictví, ten vtip, protože to byla skoro povinnost si to zapamatovat, když to byl jediný vtip, který otec znal a který byl schopen ve společnosti říct. Já jsem na tom zhruba podobně. Já si také v podstatě pamatuju jenom ten jeden jediný vtip, který mě naučil otec. A co je na tom úplně nejhorší, dámy a pánové, že ten vtip není nic moc. Když vám ho řeknu, tak všichni řeknete - tak teda na rodinné dědictví, to je teda opravdu hodně málo. Jestli tohle schraňujete, tak vás potěš Pánbůh... Přesto bych vám rád ten vtip řekl a omlouvám se za to, že je tak strašně banální.
Ten vtip je o tom, že nastoupí do tramvaje pán, který je hodně opilý (kdosi z pléna říká - ožralý). Až tak jsem nechtěl říct. A ten pán, samozřejmě jak se tak klátí v té tramvaji, tak se nakloní nad jednoho sedícího a bohužel mu vyklopí celý obsah žaludku jakoby přímo do klína. A ten člověk, který to takto schytá, se samozřejmě šíleně rozzlobí a křičí: Pane, podívejte se, proboha, podívejte se, co jste udělal?! Vždyť vy jste čuně! Nebo ještě něco horšího! A ten dotyčný mu na to řekne: Já že jsem čuně? Podívejte se na sebe, jak vy vypadáte! - A přiznám se vám, že to je asi tak ta situace, ve které si připadám po projevu pana ministra Andreje Babiše. (Potlesk poslanců sociální demokracie, TOP 09 a ODS.) Já už delší dobu s takovým úžasem pozoruju to jeho rozčílení. Přiznám se, že jsem ho viděl poprvé v tom televizním pořadu Interview, ve kterém mě zaujal tím, že tam neodpověděl na jedinou otázku, kterou od té paní redaktorky dostal. I když pan Babiš říká, že jsem příliš dlouho v politice, tak vám říkám, že za celou tu dobu pobývání v politice jsem se nikdy neodvážil takto ignorovat to, na co se mě novináři ptají, a dávat jim najevo, že jsou mi jejich otázky úplně ukradené. Takže to mě zaujalo. A vlastně tahle strategie pokračuje dále. Ať dáváme panu Babišovi otázky, ať jich dáváme deset nebo dvacet, ať se ho ptáme na cokoli, tak se prakticky nikdy nedozvíme, na co se ptáme! Já to říkám pro pořádek, abychom si to tady všichni sesumírovali. Nedostáváme odpověď na žádnou otázku! Je to jasné! Všichni s tím souhlasíte. Nevím, jestli se to někdy změní, ale je dobré, abychom si to řekli. Na otázky kladené panu Babišovi nedostáváme odpovědi.
On nám sám některé otázky (řečeno odpovědi) položil. A já na ně odpovím, protože to mám ve zvyku, tak se o to teď pokusím. Sledoval jsem jeho otázky a budu na ně odpovídat. Ale ještě předtím, než začnu s těmi odpověďmi na ty otázky, tak bych vám rád řekl. Vím, že já si tady před mikrofonem vždycky musím dávat pozor, protože někdy začnu křičet a pak mě napomínáte. Ale říkám si - sakra, dneska bych měl já být rozčílený, ne? Ne pan Babiš! On se hrozně rozčiluje, i v té televizi, ale já když se na to dívám - omlouvám se, taky jsem se díval na ty pásky - když tam čtu o sociálních demokratech: Já bych s tím počkal na parlamentní volby. Nechci si teď vystřílet všechny patrony. Máme nabito velmi slušně. Načasoval bych to před volbami. Nechal bych to na příští rok... A mluví se o nás... No tak bych měl být rozčílený, ne? Když se tedy člověk mimořádné politické váhy v této zemi, což se ví i ve světě, baví s nějakým redaktorem novin, jejichž je vlastně reálným vlastníkem - omlouvám se panu Babišovi, on bude tvrdit, že ne, ale víme, že to tak je, reálný vlastník Agrofertu, MAFRA a Ministerstva financí, té poslední velké akvizice společnosti Agrofert, takže víme, že to je reálně jeho - a on se baví s nějakým redaktorem, který mu takto tam velmi úslužně dává a říká: Tohle bychom taky mohli, ne? Co říkáte? Já bych to... A on říká: No, já bych s tím počkal až na ty volby, máme pěkně nabito... Tak nezlobte se, nemohl bych tady dneska začít křičet? Není to legitimní, že bych začal? Protože mi to trochu vadí, jo, že tady někdo, kdo má takovou pozici, ovládá taková média, tak si to tak pěkně plánuje, má nás tam jako kdyby podle nějakého systému nasáčkované a tak to začne střílet v pravý čas. A nějaká zkušená P.R. skupina bude rozhodovat, kdy co nasadíme, aby to... No tak to z nás moc nezůstane, teda, jestli to takhle pěkně máte sestavené! No tak bych se měl rozčilovat. Ne proto, že to teda asi zřejmě prohrajem, když je pan Babiš tak dobře připravený, ale především proto, že je samozřejmě otázka, jestli je normální, aby v České republice politik na takové úrovni dělal takovéto věci. Já neříkám, že pan Babiš je první oligarcha v médiích. Ale on je první místopředseda vlády a ministr financí, který to spojuje! A to je úplně nová kvalita!
Pan Babiš nedávno, když jsem s ním mluvil, se ptal: Vydíral jsem já někdy někoho? Viděl mě někdy někdo, že bych někoho vydíral? - Tak zněla otázka. Tak jak si mám vyložit, pane ministře, když jste mi řekl tuhle větu před pár dny: Odvolejte mě a já vám ukážu, co dokáží moje média... Opakuji tu větu vaši. Vy jste mi řekl: Odvolejte mě a já vám ukážu, co dokáží moje média. (Ministr Babiš mimo mikrofon ze svého místa ve vládní lavici: To je lež. Sprostě lžete. Sprostě lžete.)
Já myslím, že všichni poslanci mě znají, takže ten soud, jestli já si rád vymýšlím nebo lžu, to ponechme na nich. Pokud mě někdy někdo přistihl ke lži apod., tak si myslím, že mi věřit nebude. Pokud jsou zvyklí spíš, že říkám pravdu, tak mně možná budou věřit. Já to říkám jako odpověď na vaši otázku, jestli jste někdy někoho vydíral. Já vám řeknu, že tahle vaše věta mně osobně připadala jako tvrdé vydírání.
A teď další otázku, kterou jste kladl. Vy jste se zeptal, co jsem dělal nedemokratického... Můžu si vzít trochu vody? (Bere si lahev s vodou ze svého místa ve vládní lavici, které je hned vedle místa sedícího ministra Babiše. Ozývá se nesrozumitelná poznámka z pléna a následně smích poslanců zprava.) Ne, je to moje voda. (S úsměvem.)
Ještě se musím pokusit, protože zřejmě je to potřeba vysvětlit, co je nedemokratického na tom, co tady probíráme, a proč zřejmě se premiér musel rozhodnout, že pan Babiš nemůže být dále ve vládě. Nebudu si hrát na politologa. Ten případ Andreje Babiše se rozšířil za hranice. Najdete to v Reuters, v Tageszeitung, najdete to ve Financial Times, takže se k tomu vyjadřují i světoví odborníci jako Karen Dondersová a další. A tam si přečtete třeba zrovna u téhle belgické expertky, že dnes - to je to vysvětlení toho, co je nedemokratické. Ona říká, že dnes společnost má moc zákonodárnou, výkonnou, soudní a média, jakousi čtvrtou moc, která je hlídacím psem ostatních mocenských sil. Je to otázka kontroly a rovnováhy mezi nimi. Aby takový systém fungoval, musí každá z těch sil se řídit sama a není možné, aby ji ovládal někdo jiný. A cituji: Pokud kdokoli z vlády kontroluje média přímo či nepřímo, celý systém kontroly a rovnováhy přestane fungovat. V podstatě tím mizí důvod k existenci žurnalistiky a demokracie se hroutí. Takže to je to nedemokratické. A paní Dondersová také říká, že ji šokuje, že v České republice může funkci tak vysokou, jakou má pan Babiš, vykonávat politik, který zřejmě o tomto zřejmě vůbec nic netuší a který ty etické standardy vůbec takto necítí a který zřejmě nemá žádný problém s tím, že je brutálním způsobem porušuje.
Takže to je podle mě ten důvod, proč já bych byl rád, kdyby se Sněmovna dohodla na tom, že pan Babiš by měl z vlády odejít. Protože ten systém, pokud to bude fungovat tak, že někdo takto zneužívá své politické moci a vlivu, který má na významná média - Mladá Fronta je, pokud vím, jeden z nejčtenějších deníků tady - tak je to prostě ohrožení celého systému. Takhle prostě on nemůže fungovat.
Rád bych vám řekl jednu věc. Mně tady ty dny připadají, že jsou zajímavé v tom, že se končí jedna velká legenda, nebo dokonce dvě. Ta první legenda, kterou tady pan Babiš mnohokrát opakoval, když říkal, že on vlastně není politik, že on vlastně tady sice sedí s námi jako ta kačena, která kváká, kolébá se, chová se, ale vlastně to není kačena. Ne. Pan Babiš tady sedí s námi jako poslanec, je ve vládě jako místopředseda vlády, dělá všechno jako my, a je opravdu politik. On tomu dlouho nevěřil. Tak bych mu teď poradil, aby se podíval do zahraničních novin. V médiích v zahraničí, pane ministře, vás berou bohužel všichni jako politika, vnímají vás jako součást české politické scény. A podle toho, co děláte, soudí dokonce českou politiku. Vy jste projev české politiky. Možná v této zemi jste tvrdohlavě opakoval, že do politiky nepatříte, ale tam je to úplně jasné v těch článcích. Vy jste česká politika. Vy jste český politik a oni vás tam soudí jako někoho, kdo ukazuje, co je v české politice možné a jak se může český politik chovat. Pro ně prostě končí ta legenda o tom, že vy do politiky nepatříte. Tam to nikoho nezajímá. Tam se mluví o tom, že vy jste v podezření, že pobíráte nezdaněné příjmy. Tam se mluví o podezření, že váš úřad nad vámi drží ochrannou ruku. Tam se mluví o tom, že Čapí hnízdo řeší mezinárodní komise. Experti mluví o tom, že je to zneužití smyslu dotací, které měly být určeny pro malé a střední podnikání. V případě Čapího hnízda se mluví o tom, že je podezření, že čtete policejní spisy. Tam se mluví o tom, že odmítáte odpovídat na otázky novinářů, dokonce že se k nim chováte arogantně, jak to tady bylo řečeno, už jste to tady nějak řekl, pakáž nějaká zkorumpovaná nebo podobně. To znamená takový jste český politik pro veřejnost v těch novinách a tiscích, o kterých jsem mluvil.
To znamená konec legendy pana Babiše, který není politik. Takto z venku k nám přichází, že jím jste na sto procent, a dokonce jak se chováte, tak to vypadá, že poměrně podařený politik. A ne že jste mimo matrix. Ale vy nejen jste součástí matrixu, vy dokonce ten matrix tady vytváříte. Tak dlouho jste nám tvrdil, že chcete bojovat s matrixem, až jste ukázal, že jste vlastně jeho původcem, protože v tom, co vytváříte, je systém. Vy nejste nějaké vybočení. To není nějaký náhodný zákon o střetu zájmů. To, co se ukazuje v posledních dnech, znamená, že vy tady jakýsi matrix přímo budujete.
A pak je tu ještě jedna legenda, která si myslím, že by měla skončit, a kterou jsem rád, že tady ve Sněmovně můžu veřejnosti sdělit. Tady se dlouho tvrdilo, že je výhodné, když do politiky může vstoupit někdo, kdo je bohatý, zajištěný. Takový člověk určitě kradnout nebude. To byla přeci ta vaše pozice, že všeci kradnú, všeci sú zkorumpovaní, jenom já to nepotřebuju, protože mám peněz dost. Tak já bych rád tady udělal jeden závěr, který mi připadá zřejmý z toho, co nám defiluje před očima. Když někdo takový přijde do politiky, tak vzniká úplně nové nebezpečí, že těch prostředků, které má, použije způsobem právě takovým, jaký tady vidíme, že si prostě zaplatí kde co, že si zaplatí i ta média a že začne právě bojovat způsobem, který si ten, který ty peníze nemá, nemůže dovolit. A tak si dovolím tvrdit, že když vstupují lidé jako vy do politiky, tak je v tom obsaženo obrovské nebezpečí. Já sám jsem říkal, že i člověk jako vy má právo být účasten voleb, být volen a máte právo dělat funkce. To jsem říkal, že vám to nelze upřít. A říkám po třech letech, že vidíme, jaká obrovská rizika to s sebou nese.
Chtěl bych se obrátit na českou veřejnost. Přestaňte věřit tomu, že to, že je někdo zajištěn, znamená, že to je bezpečnější. Vypadá to, že jsou v tom nová, těžká, velmi vážná rizika. Ten člověk totiž svými penězi je schopen zaplatit kde co. A je schopen využít politického vlivu v kombinaci s penězi, aby si vytvářel monopol. (Poslanec Bohuslav Chalupa z ANO vykřikuje z lavice: To je demokracie!) To demokracie není, protože jak jsem vám před chvílí vysvětloval, tak demokracie je v tom, že ten systém musí mít kontroly a rovnováhy. Jako pan Babiš ukazuje, že všechny kontroly a rovnováhy ruší. (Další poslanci z lavic ANO cosi hlasitě namítají. Předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek na ně zavolá: Nekřičte!)
Dnes jsem dospěl k závěru, že pan Babiš vstoupil do politiky především proto, aby hájil zájmy svého podniku. Myslím si, že on nikdy vlastně nevstoupil do politiky proto, aby se učil tomu, co je veřejný zájem. A proto bych byl rád, kdyby se Sněmovna dnes dohodla na tom, že pan Babiš nepatří do české vlády, a hlasovala pro to, aby z té vlády odešel. A stejně tak bych byl rád, aby prezident dodržel Ústavu, aby učinil to, oč ho premiér požádal. (Potlesk poslanců ČSSD a ODS.)
Psali jsme:
PhDr. Lubomír Zaorálek
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
