Takže si to shrňme. Donald Trump poslal Zelenského s jeho věčným žebráním o podporu a hlavně s vymáháním dodávek systému BGM-109 Tomahawk tam, kam si opice strkají pecky od třešní (děkuji Terrymu Pratchettovi za perfektní přirovnání). Dokonce mu nepovolil po ukončení jednání ani obvyklou tiskovou konferenci na trávníku před Bílým domem. Ponížený a viditelně zaražený Zelenský se nakonec vypovídal před novináři aspoň v parku za plotem Trumpova sídla. Což už vlastně byla jen taková třešnička na dortu po samotném jednání a předcházejícím „přivítání“ na letišti, kde suitu „vítajících“ pro media tvořili ukrajinský velvyslanec v USA s asistentkou a narychlo vyhnaná posádka letadla.

Donald Trump postupoval naprosto logicky a promyšleně. Jedním rázem nepokrytě sdělil Zelenskému, Evropské unii i Velké Británii, že s ním nikdo orat nebude. Otevřeně dal najevo, že Ukrajina, válčící s podporou evropských politiků s Ruskem, je pro něho v současné době jen otravnou epizodou, která ho obtěžuje jako ona pověstná osina v zadku, protože má svých problémů víc než dost. Evropské země, z jeho pohledu nesmyslně trvající na pokračování války, ho už přestaly zajímat jinak, než jako zdroj peněz pro oslabenou americkou ekonomiku. Ví, že Ukrajina končí a nemá zájem do ní už investovat ani zbraně, ani peníze, ani politickou podporu. Nehodlá také riskovat rozpad slibně se rozvíjejících vztahů s Ruskem.

Zelenský se vzápětí po podivné tiskové konferenci aspoň vyplakal na rameni strejdovi Merzovi, s nímž má dobré vztahy obdobně, jako měli dobré vztahy jejich předchůdci ve 40. letech minulého století. Merz, místo co by mu řekl "Voloďo, hele, už těch klukovin nech, ty milióny mrtvých tě budou strašit ve snech!", ho poklepal po rameni a ujistil bezvýhradnou podporou jeho, Británie, Francie i celé koalice ochotných blbů. A ještě zintenzivnil přípravu Německa na válku. Což je zajímavé, protože Němci by měli mít výsledky minulých vojenských srážek s Ruskem hluboce vryty v národní paměti.