Děkuji, paní předsedkyně. Já bych chtěla poprosit a děkuji panu Okamurovi, že sem přišel, protože si myslím, že pokud pan Okamura tady někoho zcela bezprecedentním způsobem napadne, tak by tady měl sedět a počkat si na reakci. Já tu reakci mám a myslím si, že pokud má pan kolega Okamura zbytek cti v těle, tak se mi po mém vystoupení přijde na mikrofon omluvit.

Popíšu vám, co se stalo. V pátek 23., ten minulý pátek tedy. Kolikátého bylo? 15., ve 23.31 - a prosím, informovala jsem pana poslance Vícha, že tady budu číst jeho esemesku. Nebývá to zvykem, že bych tady četla někoho korespondenci, ale mám jeho svolení, že tak můžu činit. Takže v pátek, ve 23.31, mně pan kolega Vích napsal: "Dobrý večer, omlouvám se, ale předseda je překvapen, a proto se mě ptá, zda bych mohl zjistit, vaším prostřednictvím, z jakého důvodu nám organizátoři odmítli vstup na pietní akt v Ruzyni dnes 17. 11., ve 12 hodin, kterého se on osobně každoročně účastní? Děkuji vám za odpověď. Vích." Okamžitě dvě minuty poté, co mi přišla v půl dvanácté v pátek tato esemeska, píšu panu kolegovi Víchovi: "Dobrý večer. Vůbec netuším, oč jde. Ani nevím, že se nějaká taková akce koná. Napíšu kolegům na kabinet, ať to zjistí, a dám vám vědět. Jana." Pan kolega Vích: "Děkuji."

Sobota, 8.24 ráno, píšu panu poslanci Víchovi: "Vážený pane poslanče, dobré ráno přeji. Zjistila jsem následující. Organizaci pietní akce k 17. 11. v ruzyňských kasárnách prý převzal Spolek pro zachování odkazu českého odboje vedený paní Gabrielou Havlůjovou. Ministerstvo obrany poskytuje pro tuto akci pouze prostory, avšak vlastní organizace, seznamy a koordinace účastníků jsou plně v kompetenci uvedeného spolku. Proto je třeba spojit se přímo s nimi. Letošní pietní akt však dle informace od mých kolegů již prý proběhl v pátek 15. 11. Více informací se nám o víkendu zjistit nepodařilo. Pěkný den přeji. Jana." Pan kolega Vích píše: "Vážená paní ministryně, děkuji vám za upřesnění. S pozdravem."