Když na debatě mladých Zavolíme! od moderátora padla otázka na jednoho z mých kolegů, co vás nenaučila škola, věděla jsem přesně, co bych řekla. Bylo krátce po 9 ráno, žmoulala jsem své kapučíno, přede mnou řečnický pultík a ostrá světla; kolem parta nabušených týpků a mne chybělo totéž, co kdysi ve škole. Sebevědomí. Ne to, co hrajete navenek, ale to vnitřní.
Už jsem párkrát byla v televizním vysílání, kde mne mohl sledovat celý národ, umím hájit svou práci, stojím si za ní. Jenže tady to bylo jiný. Na druhý straně za těma světlama - v sále nebo ve 400 připojených školách (pane bože tolik) byli připojení mladí lidé a já měla jedinečnou šanci buď jim obrázek o politice zkazit definitivně nebo jim ukázat naději.
Jenže v tom okamžiku jsem měla absolutní jasno jen v jedné věci - a to, že fakt nevím, jestli by tahle čtyřicátnice s kelímkem v ruce splnila očekávání mého náctiletého já plného touhy, bolesti, naděje i zmatku.
Co mohu těm mladým lidem nabídnout za tři hodiny? Že tomu fakt věřím a dávám tomu maximum? Že je fakt chápu, že jsme často trapní? Že jsem nikdy nevyrostla z toho, že pravda a láska zvítězí?
Nebo že ty věci jsou i ve velké politice v jádru vlastně strašně jednoduchý - jen obalený navenek někdy medem a někdy slizem?
To jsem nevěděla, že ještě přijde okamžik - kdo chce ještě k tématu něco říct - můj oblíbený - protože politici vždycky mají co říct, i když nic neřeknou. Takže jediná v druhé části skoro mlčím a sleduji debatu, které vlastně nerozumím, protože jediná férová odpověď nezazněla - ne, nemáme řešení. Dnes ne. Hledáme ho. S touhle odpovědí je asi zbytečný se hlásit, ne?
Po třech hodinách odjíždím trošku se smutkem v duši, že jsme ty děcka možná zklamali. Průměrné výkony, většinou založené na “ já”, mávání stranickými cedulkami a politická klišé. Skvělá práce organizátorů, motivační poučná videa o demokracii. Ale že bych věděla po debatě, co pro tuhle zemi a její budoucnost někteří politici chtějí udělat, to teda fakt ne….Mlčím cestou z debaty do sněmovny a proklínám se, že jsem tam šla. Znáte to? Tolik jste toho chtěli říct a nakonec to bylo úplně jinak...
Hele upřímně, co byste řekli svému mladšímu já, aby věřil, že má smysl jít volit? Aby věřil, že i on to má ve svých rukách, kam se bude točit tenhle svět…?
Eva Decroix, MBA
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je poloha "lidskosti" u ministryně Decroix marketing?
autor: PV
