Přeji všem hezké velikonoční pondělí,

naprosto jiné, než jak ho známe. Žádné koledování??, žádné hromadné mrskání, polévání, řehtání, žádné společné koštování. Což je pro mě jako holku ze Slovácka docela těžké. Zbyly jen procházky do kvetoucí přírody, takže návrat k prapůvodnímu významu Velikonoc jako svátku jara. Zároveň jsem ale prožila něco už skoro zapomenutého, a sice svátky mezi nejbližšími, v klidu a tichu, kdy byla najednou větší šance vrátit se k tomu, co tyto dny opravdu znamenají.

Naději. Pro někoho je to hlavně náboženský svátek, pro jiného radost z probuzení přírody, pro další tradiční veselice. Všichni je ale máme rádi proto, že přináší naději na další život. A tak si říkám, že vše špatné je k něčemu dobré a že je možná fajn, že se Velikonoce letos protnuly s touhle děsivou zkouškou. Protože naději, že život bude pokračovat, teď všichni potřebujeme jako sůl.