Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, co se týká situace ve školských poradenských zařízeních, tu velmi bedlivě sledujeme. Také nespíme na vavřínech a naopak od samého počátku jsme směrem ke školským poradenským zařízením - protože opravdu platí, že tato jsou klíčem celého systému, klíčem celé účinné podpory rodičů a dětí, ať mají jakékoli specifické vzdělávací potřeby - tak směrem k nim cílíme hlavní sílu podpory. Od 1. září došlo k navýšení pracovníků ve školských poradenských zařízeních, stejně jako k posílení finančních prostředků z hlediska jednotlivých podpor. Právě v souvislosti se situací v rámci školských poradenských zařízení jsme sami, bez jakéhokoli prohlášení, navýšili od 1. ledna kapacity školských poradenských zařízení o další desítky pracovníků. Stejně tak jsme připraveni, a máme finanční prostředky, na to, aby posilování počtu pracovníků ještě pokračovalo.

Musím říct, že dané prohlášení, které bylo paní poslankyní zmíněno, mě příliš nepotěšilo, a to ne proto, že by nevznikaly problémy nebo více práce v souvislosti se startem různých změn od 1. září, ale spíše proto, že s velkou částí těchto odborných asociací komunikujeme, jsou součástí našich expertních týmů a tudíž řada z nich ví, že samozřejmě situaci řešíme.

Chtěla bych jenom říct, když jsem s kolegy o této situaci mluvila, také jsem svolala dané asociace ještě před Vánocemi na schůzku přímo se mnou osobně s ministryní a hlavně dohromady u jednoho stolu, tak řada z těchto asociací zpochybňovala dané prohlášení. Někteří říkali, že je nepodepsali nebo zpochybňovali část z prohlášení, která byla pod toto společné prohlášení zahrnuta. Nepokládám to za korektní přístup a chci říct, že školská poradenská zařízení byla podfinancována a opuštěna ze strany všech, tedy včetně svých zřizovatelů po dlouhá léta a řada z problémů, které jsou přičítány novele školského zákona jsou problémy, které tam panují dlouhodobě.