Pojďme se na tento argument podívat trochu blíže.

Jak vlastně pro politickou stranu vzniká šance být zvolena podle povrchních, ale bohužel mnoha lidmi sdílených kritérií? Podle mne musí splňovat většinu z následujících kritérié: 1. Musí se o ní mluvit a psát v mainstreamových médiích, na prvním místě v televizi 2. Musí to být strana aktuálně parlamentní nebo sice neparlamentní, ale mající svou pozici v parlamentu v předchozích volbách. 3. Musí to být strana disponující solidní finanční základnou 4. Musí mít v předvolebních průzkumech aspoň 4 procenta.

Vezměme to odzadu. Tomu, že předvolební průzkumy jsou objektivní a nestranné, dnes už soudný člověk nemůže věřit, zvlášť po kauze se Sobotkovými maily. Bohužel, i lidé, kteří si tuto skutečnost uvědomují, předvolebním průzkumům přesto podléhají, protože si řeknou "lidé těm průzkumům uvěří a budou se jimi řídit". Tím petrifikují skutečnost, že předvolební průzkumy jsou de facto nástrojem k manipulaci voličů. Kdyby věci fungovaly správně, bylo by zveřejňování předvolebních půrzkumů rok před volbami pod vysokými finančními pokutami zakázáno.
Další bod se týká finanční základny dané strany. K tomu ihned podotýkám, že to určitě není podmínka nutná; např. podle mne tragická oživená ODA milionáře a "burkinisty" Sehnala i přes jeho milióny šanci na parlament opravdu díky Bohu nemá. Nicméně, disponuje-li strana značným finančním kapitálem, nabízí se otázka, kde jej vlastně vzala. Hlavní zdroje jsou, jak víme ze zkušenosti, většinou dva: dary od "kmotrů", kteří je ovšem nedávají z čisté lásky ke straně, nýbrž obchodně za ně přirozeně očekávají protislužbu v podobě přiklepnutí nějaké státní zakázky, teplého místečka atp. Tedy korupčníci a obecně lidé, kterým o blaho občanů této země určitě nejde. A druhým zdrojem bývají státní příspěvky stranám, které ve volbách uspějí. V této věci souhlasím s tím, co na Slovensku navrhovala Kotlebova ĽSNS: strany by ze státního rozpočtu vůbec neměly být financované. Netuším, proč bych měl ze svých daní financovat někoho, o kom jsem přesvědčen, že bude této zemi škodit.

Dále: strana, která se do parlamentu již dostala, má velkou šanci, že v něm setrvá i do dalšího volebního období a to prostě proto, že má tak více či méně zajištěnu mediální pozornost. Stoprocentně to samozřejmě neplatí, protože jednak si strana může všechno pokazit svou vlastní škodlivou činností, a hlavně může upadnout v nemilost u všemocných médií. Ale strana, která je v parlamentu, bude vždycky více vidět a lidé se podle toho holt budou řídit.