Co mne ale nejvíc znepokojuje je stav určité paranoidní přetvářky  ve společnosti a nenazývání věcí pravými jmény. Když se pravdě náhodou podaří s obtížemi proniknout, nemá a nedostává ve sdělovacích prostředcích místo, aby si to mohla obhájit, aspoň ne ve veřejnoprávních, jako je Česká televize a Český rozhlas.

Stále slyšíme přiblblé, nic neříkající servilní fráze politiků  a to až na světlé výjimky. Z jejich řeči  čiší jejich neschopnost danou situaci analyzovat, pojmenovat a řešit.

Obrovský prostor je dán druhé straně, která je  v naprosté menšině, když nemá argumenty začne mluvit o xenofobii, a tím de facto celá diskuze končí, neznámou silou zamezí vstup na mediální prostor, nebo zvýší vulgaritu.

Vyřadit, nebo nevyřadit skupinu Ortel z Českého slavíka? To by byla otázka do hry pro W. Shakespeara, kdyby žil. Dilema posledních týdnů v sobotu večer skončilo, organizátoři byli asi v šoku s výsledkem, podobně  jsou v šoku evropští politici k pařížským událostem. Kapela, označovaná za xenofobní, totiž nejen zůstala v úzkém kruhu nominovaných, ale nakonec obsadila druhé místo. Kapela Ortel ve svých textech často vystupuje proti menšinám. Všem doporučuji si poslechnout jejich písničku"Mešita" Letos byly hlasy zaslouženě dávany Karlu Gottovi. Když toto odfiltrujeme,  zjišťujeme, že názor většiny je jiný, než stanovisko oficiálních míst, Český slavík  je  také drtivý indikátor, co si myslí společnost o islámu. Je to paradox dnešní doby.

Problémy už začalo mít Švédsko a Norsko. Tyto severské, a vždy "multikulturní" země totiž postihla epidemie znásilňování a trvá nepřetržitě od roku 2009. Statistiky ukazují, že drtivé většiny znásilnění se dopouštějí muslimští imigranti. Zvýšená kriminalita se neprojevuje nejenom ve vztahu k ženám, ale i k dětem, kdy bití je prostředek získaní respektu dle islámského práva šaría. Mladí muslimové prohlašují, že znásilnit nezahalenou bílou ženu není hříchem proti islámu, ba naopak, jde o trest pro nemuslimské ženy za jejich styl života.           Další paradox doby je, když se podíváme na kauzu Michálkových, kterým  byly odebrány obě malé děti, údajně kvůli pohlavnímu zneužívání. Pohlavní zneužívání nebylo nikdy prokázáno. Naopak, vše nasvědčuje tomu, že šlo o vykonstruované udání zaměstnanců místní mateřské školky. Norská  demokracie se upjatě brání a hájí lidská práva proti smyslu rodiny. Naprosto si ale neví rady s právem šaría. Je to další paradox doby, se kterým se naše společnost nemůže vyrovnat.