Realita je jiná a v poslední době se dokonce vyhrocuje. Proto bychom si měli zde na parlamentní půdě ujasnit, jaká je vlastně zahraniční politika České republiky, a jestli vůbec existuje.
Poslední vývoj rozhodně nelze bagatelizovat. Poprvé po listopadu 1989 dochází k tomu, že jsou zpochybňovány naše tradiční euroatlantické vazby. Česká republika přestává být srozumitelná v takových základních pojmech, jako je sounáležitost s našimi spojenci, a to v době, kdy se mění zahraničně politické postoje Západu a NATO vůči rozpínavé politice Ruska na Ukrajině.
Situace není úplně normální. Předseda vlády Bohuslav Sobotka vzkazuje ze své návštěvy ve Spojených státech amerických prezidentovi České republiky, že musí svoje zahraničně politické kroky konzultovat s vládou. Doslova říká: „Já chci o tom mluvit s prezidentem. Bude o tom mluvit ministr zahraničí s prezidentem, tak abychom ty věci co nejvíce sladili, aby Česká republika se na půdě NATO, na půdě Evropské unie vyjadřovala jednotně a srozumitelně z hlediska jejích postojů a jejího dalšího postupu."
Tyto výhrady vůči prezidentovi jsou vážné a mají svoje opodstatnění. Jsou reakcí na jeho sporné výroky, které vyvolaly vážné znepokojení u našich západních spojenců a na Ukrajině. Zároveň ovšem Bohuslav Sobotka přiznává, že to nebude tak jednoduché, když dodává: „Nikdy to nemůže být jenom jednostranná záležitost, že se snaží vláda, ministr zahraničí, premiér, ale musí se také snažit prezident republiky, a měl by některé své postoje a výroky konzultovat, komunikovat. Je to ale jeho rozhodnutí. My na přímo zvoleného prezidenta jako vláda žádný přímý vliv nemáme.“
Co je ještě bizarnější, předseda vlády z Ameriky apeluje na prvního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka, aby držel vládní politiku. Lubomír Zaorálek ho přitom ve funkci podržel. Jak je možné, že premiér neprosadí odvolání úředníka, který se chová spíše jako stínový ministr, a který proslul svými kontroverzními výroky oprávněně vzbuzujícími pochybnosti, zda se zásadně nemění zahraničně politický kurz České republiky? Nebo je to jen obojetná hra rozpolcené sociální demokracie, která najednou nemá jasno, co má dělat?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miroslava Němcová