Inkluze, financování a propojení s praxí zůstávají klíčovými výzvami. Královéhradecký kraj má dlouhodobě stabilní a poměrně dobře rozvětvenou síť škol všech stupňů. Od mateřských škol až po odborné školy a gymnázia, kraj nabízí široké spektrum vzdělávacích příležitostí. Přesto se stále častěji ukazuje, že i přes dílčí úspěchy stojí region před výzvami, které nelze ignorovat. Z pohledu člověka, který se ve školství pohybuje denně, vidíme nejen statistiky, ale především konkrétní situace žáků, učitelů, rodičů i zřizovatelů.

V oblasti předškolního a základního vzdělávání je zřejmá určitá stabilita, která ale zároveň přináší známky stagnace. Počet dětí v mateřských školách se drží relativně vysoko, ale systém naráží na personální limity a nedostatek prostoru pro individuální přístup.

V základních školách se sice daří udržet kvalitu výuky, nicméně začíná se naplno projevovat demografický pokles a s ním spojené obavy o budoucí udržitelnost některých menších škol. Učitelé se stále více potýkají s administrativní zátěží a náročností práce v inkluzivním prostředí, kde nestačí jen učit – čím dál častěji suplují roli psychologa, asistenta sociálních služeb i krizového interventa.

Střední a odborné školství tvoří důležitou páteř regionálního vzdělávání, ale zároveň ukazuje na hlubší strukturální problémy. Učební obory dlouhodobě trpí nízkým zájmem a společenskou prestiží, což je v přímém rozporu s potřebami trhu práce. Technicky zaměření absolventi chybějí takřka ve všech oborech, od elektrotechniky přes strojírenství až po gastronomii a stavebnictví.