A k tomu výsledek voleb v Řecku naznačující, že architekturu unie nemusí změnit jen britské referendum.

Kam se EU posune v dalších letech, je méně jasné než dříve. I přesto, že racionalita směr určuje: většina zmíněných otázek je lépe řešitelná, pokud unie bude držet pevně při sobě.

Například v oblasti bezpečnosti se buďto vydáme cestou společné odpovědnosti, nebo začneme upouštět od schengenského systému - jednoho z občany nejvíce ceněných výdobytků unie. Hlavní nadějí pro prosperitu silně provázané ekonomiky EU je vzájemně odpovědná ekonomická politika členů a odstraňování překážek na evropském trhu. Také uzavření mezinárodních obchodních dohod typu TTIP se Spojenými státy je nejen skvělou cestou k využití exportní výkonnosti evropských podniků, ale podtrhlo by i význam transatlantické aliance, která je dnes nejsilnější zárukou bezpečí. Takovéto vyvážené dohody je s to dojednat jen fungující unie.

Fungující unie znamená země Evropy stabilnější, bezpečnější a bohatší. „Fungující“ by mělo znamenat pružně a odpovědně se rozhodující, nezatěžující státy, firmy a občany nadměrnou regulací, ale určující pravidla tam, kde to dává smysl.

Posilování pravomocí unie je mnohdy rozumné (energetika, kapitálový trh), leč občany ne vždy vítané. Jít cestou změn tam, kde jsou přínosy největší, by mělo být samozřejmé. Kromě zmíněné bezpečnosti (třeba výměna informací či azylová politika) to mohou být změny daňových pravidel, které usnadní výběr daní. Reformovat je nutné rozpočet unie. Stav, kdy zástupci zemí navyšují jeho výdaje a snižují příjmy, čímž působí miliardové „sekyry“, musí skončit.