Na letišti sice čekali pánové z EP, kteří slibovali hladkou dopravu minibusy na místo samotné (jednání začínalo za chvíli), ovšem nabídka platila jen pro stávající (tedy končící) poslance. A já byl nový. Vzít taxi za 35 euro nebo pomalý vlak za 8,5? Roli zachránce na sebe vzal poslanec Jan Březina a já se stal jeho spolupasažérem.

Kolečko přijímacích procedur pro nové poslance zahrnuje: mraky formulářů, neúspěch při registraci do IT systému (z Česka totiž nedošly včas výsledky voleb), a také zoufalou snahou získat wifi připojení. Jakýsi útok hackerů způsobil takovou míru ochrany sítí parlamentu, že dostat se na ně vyžaduje zásahy IŤáků přímo do strojů. A mé přístroje v této disciplíně (přes statečný boj IŤáků) neuspěly. O spojení se světem jsem si tak mohl nechat jen zdát.

Poslanci s asistenty, kteří již předtím v europarlamentu působili, mají aspoň trochu štěstí.  Byli zavedeni do aspoň nějaké kanceláře, kde jsme se z prvního kontaktu s parlamentem mohli na chvíli vzpamatovat. Pak rychle na jednání frakce a také rychle pochopit první zásadu parlamentu: Podpis je důležitý. Ten rozhoduje o tom, jestli poslanec dostane náhradu za ubytování v hotelu a další výdaje, nebo ne.