Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ono se nedá upřít, možná by se za to současná vláda i dala pochválit, jak moc je vlastně urputná v tom naplňování některých slibů a určitých opatření, které prohlašovali před volbami. Zajímavé na tom však je, že jde zpravidla o takové kroky, které znejistí státní sektor a dostanou ho docela pod tlak. To je latentní privatizace do již předem vytipovaných rukou a právě pod heslem: lidem se tady bude dařit dobře a tady je jejich seznam. Já bych očekával, že urputní budete v mnohem jiných tématech než zrovna v tomto.

Ale tohle opatření je zrovna takové a zrovna v té chvíli, kdy je ekonomika našeho státu zkoušena jako nikdy, kdy každá koruna, která se má utratit, se musí dvakrát obrátit, a tady patří dnes projednávání EET? Je to bezesporu promyšlený krok ve stylu: vláda je pašák, vláda se s tím nemaže, Stanjura zatočil s Babišem apod. a i v té rétorice mých předřečníků a vzájemné výměně názorů to takhle bohužel zaznívá. Přitom vlastně ta početná skupina radujících se včetně vládních činitelů a některých i z vás poslanců v tom lepším případě ani netuší, k čemu vlastně zvedá ruku. Z mého pohledu a z toho, jaké vlastně signály se ke mně nesou právě od veřejného sektoru, ale právě i toho podnikatelského sektoru, tak ji zvedá právě proti převážné většině podnikatelů.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, velmi dobře si pamatuji a mnozí z vás, co tu tehdy seděli, určitě také, jakým martyriem a negativními reakcemi jsme jako hnutí prošli, když jsme my tehdy za hnutí ANO tento nakonec skutečně fungující model do řízení českého hospodářství vnesli. Měli jsme proti sobě silnou a vlivnou skupinu podnikatelů, kteří se nechovali vůči státu jako úplně féroví hospodáři, a řečeno slovníkem bohužel i některých z vás svoje tržby optimalizovali a odkláněli je. Přes všechny překážky a brblání srovnatelné při bouřích řemeslníků, při zavádění strojů v rámci průmyslové revoluce ve Velké Británii se nakonec ukázalo, že se do domácí ekonomiky podařilo vmáčknout nástroj, jehož smysl není postaven na udávání, jak je v našich krajích bohužel historickou módou, ale právě nástroj, který pomáhá živnostníkům a podnikatelům.

V běžném obchodním styku je účtenka, případně faktura běžnou nedílnou součástí reklamačního procesu. V provozech moderní gastronomie pak i stále množící se možnosti úhrady kartou jako běžná součást platebního procesu. Nicméně zde je potřeba říct, že ani já jsem nebyl úplně šťastný z toho, že se přerušila, pozastavila vlastně ta první, druhá vlna EET, a myslím si, že nejen já, ale i mnozí z vás zpozorovali u některých restauračních zařízení, že v ten okamžik nejenom, že se zastavilo EET, ale také to, že přestali brát platby kartou.

Pro majitele restaurace nebo řemeslné dílny z takto zmapovaného toku financí mohou vzniknout další sekundární ukazatele. A ty pak mohou jim samotným pomoci při dalším směrování nebo rozšiřování podnikání. A ano, jak již tady bylo řečeno, že stát má data a díky předchozí vládě, která to nějakým způsobem nedotáhla, je údajně neumí využít, myslím si, že každý z vás, kdo tady sedí, ví, že nejcennější není ten systém jako takový, ten IT systém, ale právě ta data. A my se jich teď dobrovolně zřekneme? No to snad ne.