České země byly po staletí bohaté na nerostné rudy a ložiska. Ve středověku to bylo zlato a stříbro, později pak uhlí a uranové rudy. Všichni čeští králové věnovali hornictví oprávněně značnou pozornost.

 Důvod? Přinášelo zaměstnanost lidí a bohatství královské pokladnice. Stejně tak to bylo i blahé paměti za Rakouska-Uherska, a stejně tak tomu bylo i za první republiky.

Dovolím si nastínit malý historický exkurs. Existují nezvratná fakta dokazující, proč Němci již od roku 1918 usilovali dostat území severozápadního pohraničí pro svrchovanost Německa. Už tenkráte věděli, že se v severozápadních Čechách se nacházejí významná ložiska kvalitního hnědého uhlí a že je to tudíž velký potenciál pro těžký i lehký průmysl.

Například v říjnu roku 1918 usilovali Němci o to, aby prohlásili území severozápadního pohraničí, tedy Mostecka za svoje území a nazvali ho Deutsch Bohmen. Věděli, co činí. Proto pak následně nastalo hektické tažení ve 30. letech 20. století za odtržení tzv. sudetského území od ČSR, proto nakonec došlo k tomu, že obec Záluží a převážná část tohoto území byla deklarována jako nejvhodnější místo pro stavbu závodu, kde stojí chemické závody, neboť leží skutečně uprostřed velmi bohatého ložiska hnědého uhlí. Toto ložisko hnědého uhlí, patří stále a bude patřit i nadále k nejbohatším ložiskům hnědého uhlí v Evropě. A to, že takové ložisko nerostu se jednou vytěží, je každému, kdo používá rozum a neřídí se hloupými ideologiemi, jasné. Zdali to bude za 5 let, či za 50 let to je to, oč tu běží.

Nicméně zkusme to i z jiného směru. Diskriminace českého hornictví začalo v roce 1991 přijetím vládního usnesení o tzv. ekologických limitech těžby, které významným způsobem omezily rozvoj severočeského regionu. Bohužel je tristní, že nikdo z tehdejších politiků si neuvědomil a zřejmě se ani nezajímal, co bylo příčinou neúnosné ekologické situace. Těžba uhlí? Kdeže.