Úvodní fázi dramatu se říká expozice, v případě Andreje Babiše a problematiky daní to byla volební kampaň hnutí ANO a první měsíce působení v politice po úspěšných volbách.

Toto období lze shrnout do několika (Babišových) základních tezí:

• zdědil jsem finanční správu v rozkladu
• „všeci kradli“
• budu to řídit jako firmu
• všechno dám do pořádku, budu řídit likviditu státu, zvýším výběr daní o 200 miliard korun
• v rozpočtu bude více peněz a konečně začneme investovat, postavíme „tie dálnice“…

Po uvedení do děje, které může být i idylické (velká část voličů Babišově rétorice podlehla) přichází v dramatu fáze kolize, kdy do děje vstupuje prvek rozporu či konfliktu, který vyvolává dramatické napětí a potřebu jej vyřešit. Babišova rétorika se velmi brzy dostala do konfliktu s fakty, jím navrhované rozpočty jsou rozhazovačné, nikoliv úsporné, investuje se méně než v minulosti a přes ekonomický růst trvají hluboké rozpočtové schodky. Ba co víc, nedaří se to hlavní: výběr daní. Spasitelská mise se zjevně nenaplňuje a prvním divákům pomalu začínají padat z očí růžové brýle. Naposledy starostům na sněmu Svazu měst a obcí, z nichž mnozí pochopili, že hlavní aktér své misi vůbec nerozumí, neodpovídá na otázky, mele totéž stále dokola až k sebezesměšnění. První vlaštovky toho, že by drama mohlo přejít do fáze krize, v tomto případě odhalení, že král je nahý.