Vážený pane předsedo, vážený pane první místopředsedo vlády, vážené dámy kolegyně, vážení páni kolegové, senátoři, nejdříve se k tomu zákonu vyjádřím v konkrétních věcech. O jedné té skutečnosti tady již byla řeč, a to je právě problém toho § 6 odstavce 4, kdy v podstatě kolektivní rozhodování vlády je podmíněno předchozím souhlasem ministra školství, což je nejenom v rozporu s ústavou, ale myslím si, že i s praktickým provedením. Na druhou stranu, ano, je třeba přiznat, že v rámci toho paragrafu 14 odstavce 6 stejné ustanovení je v pořádku, protože tam se jedná o kompetenci hejtmana. Bylo by určitě dobré, kdyby se k tomu ministr školství vyjádřil.

Druhý zásadní, konkrétní problém vidím v tom, že § 29 zavádí právě nově povinnost právnických a podnikajících fyzických osob strpět omezení podnikání podle krizového opatření na základě § 5. K tomu bych měl v podstatě dvě otázky. Tu jednu jsem našel i ve stanovisku legislativního odboru, to znamená, zmiňoval to pan senátor Láska, která konkrétní porušení budou předmětem toho postihu, protože při množství vládních opatření, jejich frekvenci, nejednoznačných formulacích, kdy ta opatření jsou měněna dokonce v průběhu tiskových konferencí, a konečně i způsobech její prezentace a vyhlašování, jako například na jednom, dá se říct, soukromém facebookovém profilu jednoho politického hnutí, tak nevím, jak by taková opatření byla postihována. Ale hlavně, v čem vidím zásadní problém, jestliže vláda, je to vládní návrh novely zákona, jestliže zavádí v uvozovkách nově povinnost pro právnické a podnikající fyzické osoby, mně chybí adekvátní reakce v § 35, to znamená náhrada za omezení, a v § 36, náhrada škody. Případně reakce v § 5, kterou máme na stole od pana senátora Wagenknechta. To znamená, zrovna vy, pane ministře, jste celou dobu v loňském roce vystupoval proti tomu, že náhrady škod a omezení není možno platit podle krizového zákona, protože logicky, a to si ještě pamatuji, ty náhrady škod měly být za to, když zabavíme někomu při povodních bagr, autobus a podobně, ale teď, když se implicitně vkládá povinnost pro právnické a podnikající fyzické osoby strpět omezení jejich podnikání, logicky s tím musí jít ruku v ruce náhrada. Odkazovat se na jiný právní předpis mi nepřipadá logické.

Nyní ale k tomu zákonu poněkud obecněji. Návrh zákona byl předložen do Poslanecké sněmovny 7. prosince. Pak se nabízí otázka: Co dělali nejenom legislativci ministerstva vnitra, ale celé vlády do té doby, v průběhu celého roku? Protože o tomto problému se vědělo podle mě nebo muselo vědět dostatečně v předstihu.