A není divu, neustálé střídání vlád, odsouzení bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho nebo hluboká ekonomická krize si právem zaslouží zvýšenou pozornost. Nebýt ale chaosu v zemi galského kohouta, titulní strany by pravděpodobně plnila situace v Německu. Tamní poměry totiž nejsou o moc lepší.
Poslední průzkumy poukazují na to, že by pravicová Alternativa pro Německo (AfD) získala rekordních 26 % hlasů a s přehledem by vyhrála volby. Vedoucí pozici si nejsilnější opoziční strana udržuje dlouhodobě, a od únorových voleb do Německého spolkového sněmu jen posiluje. V Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku-Předním Komořansku, tedy bývalých spolkových zemích Německé demokratické republiky, preference AfD dokonce atakují hranici 40 %. Alternativě pro Německo se ale daří i na západě země. Komunální volby v Severním Porýní-Vestfálsku, nejlidnatější spolkové zemi s pětinou všech obyvatel Německa, letos v září sice vyhrála Křesťanskodemokratická unie (CDU), ale AfD skončila s takřka trojnásobným výsledkem oproti minulému volebnímu klání.
Pravicová AfD, kterou opakovaně veřejně podpořil Elon Musk, se těší rostoucí popularitě hned z několika důvodů. Ty se částečně shodují s tématy letošní předvolební kampaně, zejména pak s nespokojeností s migrační politikou, integrací migrantů do německé společnosti, nebo bezpečností (jak vnější, tak vnitřní). Vítězná CDU/CSU v čele s kancléřem Friedrichem Merzem ve volebním souboji uspěla právě díky závazku, že přijme opatření vedoucí k omezení migrace. Stěžejním slibem bylo ale i to, že pokud ve volbách zvítězí, nastartuje německou ekonomiku.
Více než půl roku po volbách ale začíná být jasné, že vláda v daných oblastech dosáhla pouze dílčích úspěchů. Friedrich Merz se sice snaží v otázce migrace spolupracovat se zahraničními partnery (a to jak na bilaterální, tak unijní úrovni), ale kromě posílení kontrol na pozemních hranicích a zpřísnění azylové politiky se toho v této oblasti od jeho příchodu do funkce kancléře příliš nezměnilo.
Zásadní proměnou zatím neprošlo ani německé hospodářství. Nejsilnější ekonomika ze všech zemí sedmadvacítky již několikátým rokem stagnuje. Nejcitelněji je to znát ve stěžejním odvětví německého hospodářství, automobilovém průmyslu, v němž zaniklo už 50 tisíc pracovních míst (dost možná také kvůli čím dál vyšší konkurenceschopnosti čínských automobilek). Německo je tak už nějakou dobu právem označováno za „nemocného muže Evropy“. Merzova koaliční vláda těsně po svém jmenování schválila odblokování tzv. dluhové brzdy a přijala investiční balíček, který má v budoucích letech oživit německou infrastrukturu, školství, obranu nebo energetiku. Zda ale veřejné investice skutečně napomohou tomu, že se německé hospodářství znovu rozpohybuje, zůstává ve hvězdách.
Zasloužila si Aňa Geislerová státní vyznamenání?Anketa
Experti předpovídají, že by během letošního roku mohla tamní ekonomika vyrůst asi o 0,1-0,3 procenta (což je ovšem zoufale málo). Situace se navíc pravděpodobně ještě zhorší v důsledku zavedení patnáctiprocentních cel na dovoz výrobků z Evropské unie do Spojených států amerických, jež prosadila současná administrativa prezidenta Donalda Trumpa. Nové podmínky budou mít největší dopad právě na Německo, pro které Spojené státy představují nejvýznamnější exportní trh. To může ve výsledku negativně ovlivnit také české hospodářství, jelikož západní soused je naším největším obchodním partnerem.
Nespokojenost s tím, že dosud nedošlo k avizovanému povolebnímu zlepšení domácích podmínek, se už odráží v klesajících preferencích CDU/CSU. Ta si od února pohoršila o čtyři procentní body, a v současnosti dosahuje na pouhých 25 %. Merzovi tak nepomáhá ani to, že si v porovnání s vnitrostátní politikou vede mimořádně dobře na mezinárodním poli. Stejně jako francouzský prezident Emmanuel Macron a britský premiér Keir Starmer působí jako silný evropský lídr.
Německý kancléř je navíc jako jeden z mála světových státníků schopný na svých stanoviscích trvat i tváří v tvář americkému prezidentovi (což dokázal například během srpnového summitu o Ukrajině v Bílém domě). Zahraniční úspěchy ale domácí pohromu nezachrání, své o tom ví právě francouzský prezident Emmanuel Macron a britský premiér Keir Starmer. Je tedy nejvyšší čas, aby Merzova opatření začala fungovat.
Asi si to uvědomuje i sám kancléř. Možná proto se v září nechal slyšet, že letos nastane „podzim reforem“, jež mají ještě více podpořit německou ekonomiku. Klíčové body této strategie sice ještě nezveřejnil, ale měly by se týkat sociálního systému nebo energetické a důchodové problematiky. Nově by podle Merze například neměla být zdaněna práce seniorů. Nabízí se ale otázka, zda zrovna takováto opatření vytrhnou trn z paty stagnující ekonomice třiaosmdesátimilionového státu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Pomůžou německé ekonomice reformy sociálního systému, energetiky a důchodového systému?
autor: PV
