Prezident Zeman si na útoky na svou osobu již dávno zvykl a nepřikládá jim žádný význam. Nebyl by to totiž on, osobnost silná, odvážná, mající své pevné a vždy podložené názory. Většina těch mediálních útoků nestojí ani za odpověď.

A útočí nejen novináři. Útočí politici, politologové, kumštýři a kdekdo, kdo se chce trochu zviditelnit a kopnout si do někoho hodně viditelného a na koho svým intelektem nestačí. Většinou útočí v davu, kam se kdekterá nicka schová.

Prezident otevřel téma „Krym“, které je už nějakou dobu u ledu a nikdo se k němu nechce moc hlásit.  Je vyčpělé a nezajímavé a Ukrajina je bezedná nádrž na peníze a prakticky nic z toho. Každému soudnému je jasné, že Krym je ruský a žádné sankce a ani nic jiného situaci nezmění. Naopak, sankce poškozují evropské ekonomiky a ti šikovní je stejně umí celkem bez problémů obcházet.

Prezident tedy stále opakuje, že je třeba jednat a jednat. Je třeba udržet téma v centru zájmu a konečně vše vyřešit.

Prezident nerozebírá práva národů na sebeurčení, suverenitu, územní celistvost, vůli lidu žijícího na partikulárním území atd. Nerozebírá ani vůli většiny Katalánců žít si podle svého. Nerozebírá ani „demokratické prostředky“ španělské vlády, které umí použít vůči vlastnímu lidu i v době míru, jako jsou obušky, slzotvorné granáty, bití mladých, starých, mužů i žen, gumové projektily střílené do vlastního lidu atd., pokud by chtěl svobodně vyjádřit svou vůli.