Je to svátek všech občanů, kteří mají kořeny v této zemi a cítí se být potomky Čechoslováků, kteří tento stát vybudovali. Je to svátek všech občanů, kteří se cítí být demokraty a přejí nám a naší zemi demokracii.

Dnes nemá smysl vyjmenovávat vše špatné, co tady dnes a denně prožíváme. Dnešek patří nejen vzpomínce na ty, kdo nám pomohli vybudovat naši samostatnou vlast, ale sluší se k jejich odkazu přihlásit. Pojďme se otevřeně hlásit k naší zemi. Buďme vlastenci hrdí na Československo i Českou republiku. Buďme hrdí na to, co naši předci vybudovali, a nedovolme, aby současné elity náš stát, naši zemi zaprodali komukoli a je jedno, zda je z Bruselu, Arábie nebo Afriky.

Mám radost, že dnes po 97 letech máme stále svůj stát - byť se všemi chybami, které má. Stát dělají tím, čím je, lidé a jeho živé duchovní a kulturní tradice. Vůči naším předkům, kteří bourali rakouskou monarchii, předkům, kteří bojovali za republiku, i předkům, kteří bojovali proti nacistickému Německu a trpěli ve stalinských lágrech, máme obrovskou morální povinnost. Máme povinnost bojovat i dnes za náš stát, zemi a národ, pro který oni neváhali umírat.

Naše země je na prahu největšího ohrožení ve svých dějinách po druhé světové válce. Muslimští vůdcové a to od Kaddáfího až po tureckého prezidenta mnohokrát a mnoha způsoby zopakovali, že Evropu dobydou nohami svých mužů a dělohami svých žen. V odporu tomuto nebezpečí jsme se ocitli téměř osamoceni v celé Evropě.

Evropa zešílela tak jako před druhou světovou válkou. Vlastenectví se stalo sprostým nacionalismem a xenofobií - a prodej vlastní země nepřátelským vetřelcům je oslavou humanismu.