Vážené dámy, vážení pánové. Každý, a to napravo i nalevo, víme, že snížení daní v jakékoliv oblasti občanům pomůže a ekonomice jenom prospěje. Proto tento vládní návrh zákona podporujeme a podpořili jsme ho i v prvním čtení. Ale před volbami jsme slyšeli i sliby z několika stran, že tu máme produkty či výrobky, které by si zasloužily nedanit vůbec. Patří k nim léky, knihy nebo výrobky pro ty nejmenší děti, to znamená kojenecká výživa nebo pleny. S výjimkou knih jde o věci, jejichž spotřebu občan, mám na mysli seniory nebo kojence, nemůže nijak regulovat, a tak třeba ušetřit. A pokud to někdo udělá, pak to může mít fatální následky. To si troufám tvrdit nejenom s ohledem na důchodce starobní i invalidní, z nichž skutečně mnozí nemají na léky, které mohou rozhodovat o životě s smrti, ale i o rodinách s dětmi, o matkách samoživitelkách. Každý se může přesvědčit, že potřeby pro děti , oblečení, obuv i dětská výživa, jsou dražší než stejné věci u dospělých. V tomto ohledu si vždy vzpomenu na jednoho značkového výrobce bot, který kdesi v rozhovoru konstatoval, že jediný případ, kdy lidé nehledí na cenu, jsou děti, jelikož těm boty prostě rodiče koupit musí. A u léků je to stejné. Rozdíl mezi výrobní a prodejní cenou je u farmaceutických firem až v tisícovkách procent. Je z tohoto pohledu hrozné, když na nemocných dětech či nemocných starých lidech parazitují obchodníci, ale kšeft je kšeft.

Ten, kdo by ale neměl na takovém byznysu podle mého názoru parazitovat, je ale stát. Ten má pomáhat, nikoliv okrádat. Nikoliv brát z kapsy těm, kteří si nemohou sami pomoci. A tady mimochodem stát nezapomíná parazitovat ani na lidech závislých na hazardu. I tam je z lidských tragédií, z tragédií celých rodin dobře živ. Když se podívám do historie, tak římský císař Vespasián sklidil historickou ostudu za to, že zdanil tenkrát veřejné záchodky. Jeho obrana, a tento slogan se ustálil i v budoucnosti, že peníze nesmrdí, je dodnes ukázkou chytré, ale nepravdivé sofistiky. Skutečnost je taková, že tam, kde není morálka, není právo, není spravedlnost. A taková společnost končí v úpadku. Peníze samozřejmě mohou smrdět a mohou být i zločinné.

Měli bychom proto najít shodu tady v Poslanecké sněmovně na základních prioritách státu, a také na nastavení jisté morální laťky, co danit, kde stát smí občana sdírat, a kde ho má naopak nechat volně vydechnout. Měli bychom se shodnout nikoliv na třetí sazbě daně, ale na nulové sazbě u produktů, jejichž spotřebu by stát neměl trestat, ale maximálně zlevnit. Vím, že mi odpovíte, že jsme v EU, a tak dále. Ale pokusím se dále vysvětlit, že se věci mají jinak. A rozhodně by nebylo na škodu, abychom se vymanili z naší dosavadní servilní politiky vůči Evropské Unii, kdy naši politici v podstatě jen skáčou, jak ostatní pískají. A také pak podle toho samozřejmě vypadá naše pozice.