Ve čtvrtečních Lidových novinách (čtvrtek 3. 11.) je v článku Petra Koury, historika a VŠ pedagoga, „Láska k Číně bez mandátu“, je řada fabulaci a omylů.  Koura se patrně domnívá, že prohlášením čtyř nejvyšších ústavních činitelů se ČR stává  jakousi provincií této významné mocnosti Východu. Vzhledem k tomu, že se tímto přeludem zabývá i jiná skupina lidí, vedená vynikajícím českým hercem, J. Bartoškou, je dobré věci uvést na pravou míru.

V Prohlášení se klidně mohla objevit věta o tom, že Česká republika plní jako seriózní partner své spojenecké závazky ve vztahu k EU a NATO, ale také smluvní závazky k jiným zemím, jako je např. Čínská lidová republika. A Čínská lidová republika je dnes zemí, která,  paritou kupní síly měřeno, představuje nejsilnější ekonomiku světa.

Zpozdile antikomunističtí komentátoři a tzv. analytici dnes říkají, že vlastně „strategické partnerství" s Čínou nepotřebujeme, protože naše ekonomické vztahy s Čínou jsou   naprosto bezvýznamné. Jsou ale takové proto, že sedm let české pravicové vlády nedělaly nic jiného, než se snažily, aby  vztahy s Čínou bezvýznamné zůstaly. Po koaliční vládě pod mým vedením v letech 2005-2006, která vytvořila velký prostor pro rychlý rozvoj vzájemných česko-čínských vztahů, přišla bohužel Topolánkova vláda, která tyto vztahy zcela zhibernovala.

Čínští diplomaté, s kterými jsem v té době hovořil, jen krčili rameny a říkali, že jejich země má 3000letou historii, a oni si klidně pár let počkají, až přijde někdo, s kým se půjde domluvit na vzájemně výhodné spolupráci. Bez urážek a mistrování druhé strany.