Je to logické, šéfové této organizace mají nejen velkou představivost a jsou mocensky nesmírně pragmatičtí, ale také dokáží pro činnost IS zajistit ohromné finanční prostředky.

Kde se vzal Islámský stát?

Co katapultovalo IS do současné pozice úspěšné vojenské síly, která dokázala ovládnout velkou část Iráku a Sýrie? Byla to v prvé řadě účast této organizace v bojích v Sýrii proti Asadovu režimu. Asadův sekulární režim byl trnem v oku mnoha významných světových i regionálních hráčů. V první řadě velmocem Západu a na prvém místě Spojeným státům. Západu vadila Asádova vazba na Irán a Rusko. Zhruba deset let se část amerických vojenských plánovačů zabývala přípravou chimérického vojenského úderu vůči Iránu. Zdá se, že také Izrael se přípravou takového preventivního úderu na některá íránská zařízení zabývající se jaderným programem dlouhá léta velmi vážně zabýval. Současná izraelská vláda má velmi dobrodružného ducha. Pro svůj záměr si ovšem nedokázala zajistit potřebnou podporu USA. A Američané naštěstí zůstali jen u štábních cvičení.

Vzpomínám si, jak při mé státní návštěvě v Egyptě, který jsem navštívil coby český premiér v roce 2006, tehdejší egyptský prezident Mubarak velmi vážně varoval před vojenskou intervencí Západu v Iránu. Jako výsledek takové zoufalé akce viděl úplnou vojenskou a politickou blamáž USA a obecně zemí Západu, které by se na intervenci podílely a k tomu ještě kompromitaci přátel Západu v arabském světě.

Arabské jaro se nějak moc nepovedlo

Západ s nadšením podpořil před čtyřmi lety tzv. arabské jaro. Výsledkem arabského jara je totální rozvrat Libye (Západ si ovšem zchladil žáhu na v té době již neškodném a ochočeném diktátoru Kaddáfím) a destabilizace řady zemí Sahelu.  Egypt po epizodní vládě islamistů z Muslimského bratrstva pouze obnovil vládní moc pod kuratelou své armády. A tak je jedinou zemí, která v důsledku arabského jara vylepšila své státní zřízení, Tunis.  Z umírněné a stagnující diktatury se Tunisko stalo demokratickou zemí (!).