Zemědělce Mariana Jurečku v resortu práce a sociálních věcí ještě nikdo nenahradil. Navíc víme, jak pomalu se roztáčí nové vedení státu. A vy už hovoříte o nových vizích. Není to předčasné?

Naši vizi, kterou nazýváme perspektivní (vidící až za horizont současných problémů), realistickou (v tom smyslu, že se opírá o dostatečné společenské síly, které ji prosadí, tudíž nachází toho, kdo ji uskuteční) a přitažlivou (dává tomu, kdo si ji osvojuje smysl žití i bytí), pěstujeme s poměrně širokým týmem již od prosince 2021. Tedy téměř čtyři roky. Leccos se nám již podařilo ovlivnit.

Bez toho, aby se dostatečný počet lidí „shora“ i „zdola“ nesjednotil na nějaké vizi, která nemusí být totožná s tou naší, ale musí být dostatečně komplexní a mít parametry, které jsem uvedl v první větě, se v současném světě žádná změna k lepšímu neodehraje. Jenže právě to si ještě mnozí neuvědomují. Domnívají se, že přijde nějaká nezkorumpovatelná charismatická osobnost či stačí nějaká „hurá akce“. Ale tak to nejde a nepůjde. Zklamání značné části těchto lidí se změní v jejich rezignaci, ale podstatná a doufám, že dostatečná část, se začne připravovat na skutečný boj, na trpělivé a systematické prosazování změn, které jsou v dobře propracované vizi navrženy.

Takže hovořit o vizích není předčasné, ale spíše naopak. Otázka zní, zda se podaří včas dotáhnout vizi do takové podoby, aby se stala oporou každodenního úsilí za prosazení změn, které posunou společnost dál. Odpověď na otázku „Kam?“, je součástí vize. Podle našeho názoru probíhá v současné době změna srovnatelná s průmyslovou revolucí, ve které se jako nový dominantní sektor prosazuje sektor produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka, který vrátí ekonomiku člověku a člověka jakožto člověka (a nikoli přívěsek technologie, včetně tak vyspělé, jako je umělá inteligence) do ekonomiky. Jedním z aspektů pěstování vize je každodenně, v různých kontextech, tuto možnost a reálnost cesty k jejímu naplnění prezentovat. Bez pochopení podstaty změny, do které je situováno naše přítomné bytí, se žádný posun k lepšímu neodehraje.

Odcházející vláda opakuje stále dokolečka, jak Babišova vláda zemi zadluží. Zadluží ji?

Naše země je zadlužena a sehrála v tom zásadní roli Fialova vláda! Vládnutí Fialových kompliců je historický propadák. A nejde jen o viditelné zadlužení, ale i o závazky obsažené v nesmyslných výdajích na zbrojení, které budeme muset splácet. Ukáže se to mimo jiné, až bude projednáván státní rozpočet. Toho se ovšem tato vláda obává. Proto Pavel záměrně prodlužuje pod různými záminkami jmenování vlády, které vzešla z těchto voleb. Patrně si vůbec neuvědomuje, jak moc za to každý z nás zaplatí. Každý den odkladu cesty k nápravě znamená velké ztráty.

Fotogalerie: - O obraně ve Fantově sále

S tím se pojí vaše věčné téma, důchody. Fialova vláda na důchodce kašlala, soudcům a sama sobě přidala. Splní Babiš své sliby v tomto ohledu?

Podle mě je toto jedno z nejvýznamnější témat dneška. Proto se k tomu vyjádřím podrobněji. To nejdůležitější v programovém prohlášení vlády je: „Zvýšíme motivaci k práci ve stáří. Každý odpracovaný rok navýší důchod o 1,5 % vyměřovacího základu. Automatický přepočet bude prováděn každoročně bez nutnosti žádosti. Konkrétními opatřeními budeme motivovat zaměstnavatele k zaměstnávání lidí v předdůchodovém a důchodovém věku. Stávající systém slevy na sociálním pojištění ponecháme.“

Tuto cestu se snažila a snaží Fialova vláda znemožnit. Svými kroky se snažila rozvrátit důvěru v penzijní systém. Vyvinula velké úsilí k tomu, aby oblbla mladé lidi a sugerovala jim představu, že na jejich důchody už nebudou peníze. Bránila jakékoli diskusi i odborné analýze na téma zvýšení motivační role penzijního systému k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění člověka dle jeho individuálních možností, následně pak vyhodnocení očekávaných ekonomických efektů tohoto způsobu výdělečné činnosti.

A teď má drzost Marian Jurečka (KDU-ČSL) lhát, že: „Nová koalice slibuje, že všem všechno dá, všechno bude levnější, ale zároveň na to prý nepotřebuje žádné nové příjmy. Takže pečení holubi nám začnou lítat sami do pusy. Kde na to vezmeme, to nám vládní koalice neřekne. Proto to za ně řeknu já. Zadluží tuhle zemi jak nikdo před nimi a každý včetně našich dětí to bohužel bude ještě hodně dlouho splácet i s úroky.“ Zde...

Nezadluží! Naopak. To, co navrhuje vláda a vychází z našich analýz prezentovaných v rámci pěstování vize, povede k trvalé stabilitě penzijního systému. To je právě ten rozdíl mezi restriktivním přístupem (vedoucím k destrukci společnosti, který tupě prosazoval Jurečka), na kterém stavěla Fialova vláda a perspektivním přístupem, ke kterému jako k normálnímu se vrací Babišova vláda. Proto ten řev! Právě o tom jsem hovořil na vědecké konferenci pořádané Národohospodářskou fakultou Vysoké školy ekonomické (VŠE) 6. listopadu, kde jsem porovnal zrůdnou rozlišnost restriktivního přístupu k současným problémům, který prosazovala Fialova vláda, od perspektivního, který je založen na využití potenciálu, který má každý člověk.

Například v prodloužení doby produktivního uplatnění člověka dle jeho individuálních podmínek a možností jsou obrovské ekonomické zdroje, které lze postupně zapojit do ekonomiky. K tomu jsem měl v těchto dnech velmi přínosnou diskusi s kolegou Janem Mertlem, jedním z nejlepších odborníků na financování sociálních systémů u nás. V závěru výměny názorů jsem uvedl: „Období 2035 až 2050, respektive 2040 až 2060 (tedy to, kdy se projeví odchod ‚Husákových dětí‘ do penze), zase tak disproporční nebude. A na vytvoření podmínek pro prodloužení doby produktivního uplatnění je ještě dost času. Ale je třeba zabrat a začít co nejdříve. Co brání tomu, aby více osob z akademické půdy podpořilo vypsání mezioborového a meziinstitucionálního grantu, tedy spíše dvougrantu Grantové a Technologické agentury České republiky (GA ČR a TA ČR), spojení základního a aplikovaného výzkumu (který by se stal vlajkovou lodí prezentace českého výzkumu) v oblasti vědecké reflexe vývoje společnosti?! Místo těch doložitelných ‚sterilit‘, které jsou výstupem stávajících výzkumů.“ O tom jsem psal zde.

Oproti ekonomickým zdrojům, které můžeme dobrou reformou penzijního systému zapojit do ekonomiky, jsou výdaje na zvýšení platů „elity“, ze které velká část žádnou elitou není, pakatel.

Myslíte si, že v současných podmínkách lze značně zredukovat nabobtnalý počet státních zaměstnanců?

Nejlépe by bylo zřídit ministerstvo pro redukování počtu státních zaměstnanců. To říkám žertem. Takto by to udělal sir Humprey. Samozřejmě lze snížit počet státních zaměstnanců. Digitalizace a zapojení umělé inteligence (AI) je schopno nahradit stereotypní výkony člověka ve kterékoli oblasti.

Ale problém je komplexní. Nejdříve potřebujeme reformy, které umožní adresné hodnocení výkonnosti lidí v kterékoli oblasti, tedy například i v oblasti státní zprávy. A také řešit otázku, jak osoby, které budou uvolněny z oblasti stereotypních či nadbytečných výkonů, využít tam, kde najdou větší smysl své práce. Právě proto je nutná komplexní vize, která bude řešit i tuto problematiku.

Vysvětlete jako ekonom prostému člověku, co je dnes na úrovni občana a pak na úrovni státu lepší. Být zadlužený až po uši anebo bez dluhů?

Lepší je žít bez dluhů, pokud má člověk, kde žít a z čeho žít. To je ovšem pro mnoho mladých lidí nedosažitelné. Chtějí-li si pořídit bydlení v místě, kde najdou plné uplatnění, a pořídit si rodinu, musejí se zadlužit. Pokud jim nepomohou rodiče. Zajímavé je, že si to mnoho mladých neuvědomuje, přitom je na pomoc rodičů, často důchodců, podstatným způsobem odkázáno.

Být „zadlužený až po uši“ je dnes obrovské riziko. Stačí málo a člověk se propadne do naprosté chudoby. A nejhorší je, že si začne půjčovat ve svém okolí a nechtěně se dostává do izolace. Znám několik velmi nešťastných případů ve svém okolí. Snažím se pomáhat, ale mé možnosti jsou pochopitelně omezené.

Je to pro mě španělská vesnice. Připadá mi totiž, že dluhy některých zemí dosáhly už neredukovatelné výše. Na druhou stranu někteří ekonomové sýčkují, že státy v eurozóně jako Slovensko, budou muset platit za hýřící Francii. A dluhy rostou a rostou. Můžete mi v tom udělat jasno…

Největší problém je současný globální finanční systém. Dříve byla možná takzvaná monetizace veřejného dluhu. Státní dluhopisy prošly oceněním na primárních trzích, poté je nakoupila centrální banka té či oné země za peníze, které si vytiskla. Dnes je emituje v elektronické podobě. Nic ji to nestojí.

Emisi peněz, za které byly dluhopisy nakoupeny, zaplatí občané příslušné země tím, co nazývám emisně inflační daní, tedy tím, že místo aby rostla reálná hodnota jejich peněz, tak peníze hodnotu ztrácejí. Proto dříve nechala centrální banka státní dluhopisy po jejich dozrání odepsat ze svých rezerv. Nic tím netratila, byly zaplaceny občany právě zmíněnou emisně inflační daní, a touto monetizací se snížil státní dluh.

Dnes to není v důsledku vnucených globálních finančních pravidel možné. To umožňuje silnějším zemím exportovat inflaci do slabších a současně prostřednictvím vlastnictví bank ve slabších zemích formou například repooperací tyto země doslova vysávat. Popisuji to hodně zjednodušeně, ale jde o to, aby byla srozumitelná podstata. Tento globální vykořisťovatelský systém, který současně umožňuje financování těch největších globálních lumpáren, se z řady důvodů dostal na hranici svých možností, což se již projevuje a bude stále více projevovat otřesy na finančních trzích, které budou přecházet v trvalé turbulence. S tím se budeme muset naučit žít.

Fotogalerie: - Ustavení výborů

Ostatně, jste pořád členem ČSSD?

Vstoupil jsem tam v roce 1996 na přímé naléhání Miloše Zemana. Dokonce ke mně tehdy přišel na oslavu narozenin i s manželkou, aby mě přesvědčil. Tehdy jsem si ho velmi vážil a v mnohém si ho vážím dodnes, i když už pro mě není tak velkou osobností jako tehdy. Členem SOCDEM (tak bývalá ČSSD „vylepšila“ svůj název) jsem dodnes. A velmi oceňuji statečnost Maláčové i Zaorálka, kteří se pokusili přispět ke sjednocení levice a o její vstup, včetně zastoupení SOCDEM ve STAČILO!, do Polanecké sněmovny. Za pokus to stálo, i když to nevyšlo. Nahrálo to ovšem odpůrcům této cesty. Ti využili zklamání velké části členské základy a vytáhli do boje s heslem „musíme se sjednotit“, aniž by chápali či spíše chtěli chápat, že „vnitřní“ sjednocení může být úspěšné jen tehdy, když současně bude řešit i strategickou otázku „vnějšího“ sjednocení, tedy toho, jak sjednotit nejvýznamnější levicové síly.

Záměr těch, kteří izolují otázku „vnitřního“ sjednocení od dalších důležitých otázek, je zřejmý. Získat kontrolu nad zůstatkovou částí SOCDEM a podřídit ji manipulaci ze strany současné globální moci tak, aby hrála podobnou roli jako Kolářem řízený Pavel, mediální mainstream či další významné instituce. Je před sjezdem SOCDEM, probíhají předsjezdové konference, uvidíme, do jaké míry se to manipulátorům podaří. O tom, jakou roli sehraje mediální mainstream, jaké politické mrtvoly k tomu vytáhne, si nedělám iluze.

Co soudíte o totálním propadáku levicově zaměřených politických uskupení, a naopak rozkvětu strany Motoristé sobě, která částečně připomíná Klausovu ODS?

Začnu tou jednodušší, druhou částí. Kéž by Motoristé sobě byli Klausově ODS co nejblíže! Původní ODS měla přes všechny nedostatky určitý étos i určité kvalifikované zázemí ve svých osobnostech. Přál bych si, aby do takové podoby dorostli i Motoristé. Nejsem si jist, zda se jim to podaří.

Pokud jde o levici, tak zde mám jasno. Jen nevím, zda se mi to podaří srozumitelně sdělit. Levice bez teorie je totéž, co člověk bez krve. Obojí může existovat jen ve stadiu mrtvolného rozkladu. Několikanásobné převaze peněz lze čelit jen drtivou převahou teorie. Teorie tak silné, že je schopna uplatnit svůj vliv i na akademické půdě. Jan Campbell by k tomu řekl „souhlasu netřeba“. Já k tomu dodám, že tuto naprostou samozřejmost je nutné trpělivě, systematicky a při každé příležitosti vysvětlovat.

Mluvil jsem o tom, že první pokus sjednotit různé levicové síly tak, aby se zastřešující hnutí dostalo do Poslanecké sněmovny, nevyšel. Jednou z příčin bylo odtržení volebního štábu STAČILO! od jakýkoli kontaktů s funkčním odborným zázemím. To se prostě nevytvořilo. A tak volební štáb ovládli marketéři, kteří volební subjekt navedli na mělčinu. Ke sněmovním břehům chybělo 0,7 procent, přitom s oporou dobré teorie a kormidelníkem, který by se vyznal v proudech a nástrahách a udržel kormidlo v ruce, to mohlo být až 10 procent. Poučení pro příště.

Psali jsme:

Hnutí SPD přináší pozitivní změnu pro české občany

Jurečka prosí Pavla: Zabraňte nové vládě ve změnách důchodové reformy

Ministr Jurečka: Zajistili jsme důchodový systém v přebytku

Krize ve Francii: Macron prý už naštval všechny strany