Bídný stav vzduchu na Ostravsku ohrožuje nejen ty, kdo to právě dýchají, ale v plicích nastávajících matek ohrožuje také jejich nenarozené děti. Je schopen poškodit jejich pohlavní buňky, takže potíže mohou mít i další generace. Varuje před tím – rovněž dlouhodobě – MUDr. Radim Šrám z pražského Ústavu experimentální medicíny, který se genetickým důsledkům znečištěného prostředí věnuje.

To nejhorší, co dýcháme, nevidíme. Jedná se o prachové částice, které prolezou mnoha filtry, protože nejsou větší než 2,5 tisíciny milimetru. Odborně se označují výrazem PM2,5 a právě těch je v ovzduší na Ostravsku nejvíc v republice. Jejich limity jsou běžně překračovány. Vedle toho jsou v českém vzduchu běžně jedy zvané polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU). Výraz aromatické je matoucí, neboť pěkně smrdí. Nejznámější se označuje zkratkou BaP, tedy benzo(a)pyren, a jeho limity jsou překračovány u 60 procent našeho obyvatelstva.

Co se s tím dá udělat? Začněme zjišťováním, kde to vzniká. Polycyklické aromatické uhlovodíky vznikají při spalování, najdeme je v dehtu, produkují je průmyslové provozy i automobilové motory, ale také kamna s dýmajícím palivem. Doktor Šrám je přesvědčen, že na Ostravsku je hlavním viníkem těžký průmysl, který to zanedbal, protože v jiných průmyslových oblastech v Evropě dokázali podíl těchto látek násobně snížit. Naměřené BAU je proto třeba běžně zveřejňovat, jako údaje o prachu a dalších vlivech na čistotu ovzduší.

Onen BaP je největší český problém, a na Ostravsku je ho nejvíc. A teď si představte kombinaci jemného prachu a všudypřítomného jedu. Částečky PM2,5 snadno proniknou z plic do těla a vezmou sebou i BaP, který se na ně snadno přilepí. Jed naskočí na ty částice stejně, jako spěchající Ostravák na tramvaj.