To by však znamenalo dlouhé týdny hrdlení nových ministrů nad více méně nejapnými návrhy přicházející z jimi řízených rezortů, takže výsledkem by byla nejspíše první koaliční krize. A výsledný rozpočet státu by se – pokud jde o výši jeho schodku – příliš nelišil od toho dnešního.

 Moudrý vládce se vyhne sporům tam, kde může ukázat svornost a harmonii. To neznamená, že není v rozpočtu o co bojovat, ale znalosti jednotlivých rezortů ze strany nových ministrů jsou na počátku jejich působení v zárodečném stádiu. Budoucí ministři tedy nemohou rychle a přesně diagnostikovat potenciální úspory.

 Nemít schválený státní rozpočet by znamenalo několik týdnů či dokonce měsíců rozpočtového provizoria, což by ve svých důsledcích omezilo čerpání investičních výdajů z veřejných rozpočtů a způsobilo by to další komplikace v čerpání peněz z evropských fondů.

 Jak v té 31. prosince končící sedmileté finanční perspektivě (2007–2013), tak v té příští na roky 2014–2020. Nemluvě ani o zkomplikování financování rozpočtů obcí i krajů. Rozpočtové provizorium by dalo další ránu již tak dost v krizi se zmítajícímu českému stavebnictví.

 Prostě schválit státní rozpočet na příští rok, byť má daleko k dokonalosti, je menším zlem, nežli zavléci stát do rozpočtového provizoria. Samozřejmě je možné populisticky fantazírovat, jak to dělají představitelé ANO 2011, o snížení neproduktivních výdajů na jednotlivých rezortech, ale bez hlubší znalosti, opírající se o seriózní analýzu by to byl voluntarismus. A Sobotkova vláda by neměla kráčet ve šlépějích nekvalifikovaných postupů tolik vlastním Nečasovo-Kalouskově kabinetu.

 Zdá se, že příjmy státního rozpočtu, které mají meziročně vzrůst o osmnáct miliard korun, jsou poněkud nadceněné. Musím říci, že ministerstvo financí přeceňuje, počínaje státním rozpočtem na rok 2008, dynamiku růstu HDP a tedy i přírůstky rozpočtových příjmů.

 Příští rok má HDP vzrůst meziročně o 1,3 % a absolutně o osmnáct miliard korun. Podle mého názoru HDP v příštím roce jen o pár desetin převýší nulu (v tomto roce dojde k poklesu HDP o zhruba 1,5 %). Proč by vlastně HDP v roce 2014 měl růst rychleji?

 Koupěschopnost obyvatelstva – i díky stupidnímu zásahu ČNB – neporoste. Růst veřejné spotřeby se také konat nejspíše nebude. Jinak řečeno: veřejné investice neporostou. A import s exportem to, zdá se, nezachrání.

 Obrovským úspěchem tak bude, když objem HDP v příštím roce konečně převýší úroveň HDP dosaženou v roce 2008, což se v letech 2009–2013 nedařilo. To byl jeden z největších propadáků hospodářské politiky pravicových vlád.

 V příjmech státního rozpočtu bude tedy chybět v důsledku nižšího růstu HDP nejméně patnáct miliard korun, a pokud se podaří docílit nějakých úspor ve výdajích, bude se to hodit. Pak se udrží rozpočtový schodek kolem nyní předpokládaných 112 miliard korun.

 Pravicová opozice – zejména exministr financí Kalousek – bude při projednávání rozpočtu určitě řádit. Bude blábolit o rozpočtové odpovědnosti (tedy své vlastní, jak jinak), o Řecku a podobné nesmysly.

 Připomeňme si, že v době Kalouskova sedmiletého ministrování v letech 2007–2013 došlo k nárůstu vládního dluhu z počátečních 948 miliard korun (k 31. 12. 2006) na cca 1860 miliard korun ke konci tohoto roku.

 Vládní dluh vzrostl tedy o zhruba 900 miliard korun a dalších 156 miliard korun ještě stačila zkonzumovat Topolánkova vláda z rozpočtových rezerv zanechaných jí vládou pod mým vedením na konci roku 2006 k vylepšení svého meziročního hospodaření v letech 2007 - 2009.

 Myslím, že obří nárůst státního dluhu v posledních sedmi letech je potřeba ODS a TOP 09 trvale připomínat. Škod nadělali státu až kam a lekce by měli dávat hlavně sami sobě. Řídit stát a jeho ekonomiku prostě neuměli.

Jiří Paroubek, předseda LEV 21