Ministerstvo průmyslu přišlo s čtyřmi variantami možného vývoje, od zachování zákazu těžby za hranice současných limitů, přes rozšíření lokalit, v nichž by těžba mohla pokračovat, až po úplné zrušení limitů těžby s výjimkou Sokolovské uhelné pánve.

Konečné rozhodnutí vlády bude mít zásadní dopad na to, jak se bude žít v severočeském regionu v následujících desetiletích. Rozhodnutí ovlivní také to, o kolik navíc bude muset státní rozpočet doplácet na strukturálně postižený region a jeho sociálně ekonomické neduhy. Ty se v případě zákazu další těžby uhlí bezpochyby ještě zvýší a prohloubí. Zaplatí za to solidárně celá republika z daní občanů a firem. Fakta jsou jasná. Nebude-li pokračovat těžba, region přijde o peníze a další bude chtít od státu.   

Ministerstvo průmyslu v materiálu pro vládu uvádí, že rizikem při ukončení těžby dolů ČSA a Bílina je nárůst nezaměstnanosti v již nyní sociálně ohroženém regionu – ztráta přímých pracovních míst a ztráta míst v návazných průmyslových sektorech. Jedná se přitom o trvalá pracovní místa, která by dávala lidem práci po další desetiletí. Ministerstvo spočítalo, že návazný pokles plateb do státního rozpočtu a rozpočtů obcí (platby z příjmu fyzických osob, ztráty z výnosu nepřímých daní a úhrady z vydobytých nerostů) by činil stovky milionů korun ročně. V krajním případě se vláda obává i sociálních nepokojů. Ministerstvo varuje, že bez pokračování těžby se nemusí vytvořit ani dostatečné finanční rezervy na rekultivace, sanace a zahlazení následků hornické činnosti. Česká republika navíc nedisponuje významnějšími zásobami energetických surovinových zdrojů. Pokud bychom neprolomili limity těžby hnědého uhlí, dojde k oslabení surovinové a energetické soběstačnosti. Energetická bezpečnost, stejně jako tlak na větší využívání domácích (evropských) surovin, přitom patří mezi základní strategické priority Evropské unie.