Ovšem udělá-li radnice opatření, jehož cílem je ten počet aut snížit, vrátit město lidem a začít ve městě zase žít, narazí. Neboť občané mají zjevně pocit, že auta by se měli vzdát ti druzí. Já ho přece potřebuji, já se ho vzdát nemohu. A potřebuji s ním zaparkovat, kde se mi zlíbí, např. na Malostranském náměstí. Což vzápětí nikterak nebrání nadávat, jak je to hrozné, že na Malostranském parkují auta.

Před časem jsem viděla záběry, které natočil můj otec v 50. letech na Staroměstském náměstí. Překvapilo mě, co tam tenkrát bylo autobusů. Parkovaly všude, před palácem Kinských, před Domem U Kamenného zvonu. Dnes to náměstí patří lidem a nikoho by asi nenapadlo, že by to mělo být jinak. Když jsme před dvěma měsíci vymístili auta z Malostranského náměstí (nepochybně nejkrásnějšího parkoviště v Evropě), ozývaly se občas hlasy, že náměstí bude prázdné a mrtvé. Že tam teď nic není, jen pár židliček a stolků, a že tam ta auta mohla klidně zůstat. Nemohla. Věřím, že náměstí se zase stane živým srdcem Malé Strany, ale nebude to patrně hned. Po desetiletích umrtvení může trvat ještě nějakou dobu, než si využití prostoru „sedne“, ale určitě k tomu dojde. Za pár let (či desítek let) se naši potomci při pohledu na stará videa budou asi divit, jak jsme mohli být tak hloupí a jeden z nejhezčích prostorů v Praze degradovat na pouhé parkoviště.

A když už jsme u těch aut. Na Praze 5 a 6 začaly platit nové parkovací zóny. Jsou dost složité a mnohé řidiče, např. mě, od cesty autem celkem spolehlivě odradí. Nepochybně přinesou mnohé nepohodlí a nespravedlnosti, např. když chcete přijet k nemocné mamince a přivézt jí nákup, a v blízkosti jsou přitom jen modré zóny, kde nezaparkujete. Ne každý má chytrý mobil a umí (a chce umět) zacházet s mobilními aplikacemi, bez kterých v těchto zónách za parkování nezaplatíte.….