Evropa dnes stojí na rozcestí. Na jedné straně slyšíme nekonečné fráze o jednotě, pokroku a evropských hodnotách. Na straně druhé ale vidíme čísla, která mluví úplně jinou řečí. Průzkum agentury INSA, podle kterého by Alternativu pro Německo volilo rekordních 29 procent Němců, není náhoda.

Je to signál. Silný, hlasitý a dlouho ignorovaný. Lidé mají pocit, že se jejich problémy ztrácejí v bruselských kancelářích, že se řeší všechno možné, jen ne jejich životní realita. A když se politika vzdálí lidem, lidé si najdou někoho, kdo jim naslouchá.

Tohle není jen německý příběh. Je to evropský příběh. A je to příběh, který se bude opakovat, pokud se Evropa nevrátí k hodnotám, na kterých vznikla — k odpovědnosti, bezpečí a ochraně vlastních občanů. Když slyším odborníky, jako je Gideon Botsch, mluvit o radikalizaci a neonacismu, ptám se: opravdu je extremismus to, že politici upozorňují na problémy, které lidé skutečně řeší? Nebo je extremismus spíš to, že se o těchto problémech nesmí mluvit nahlas? Nálepky nejsou argumenty. A pokud se začne automaticky označovat každý, kdo upozorní na selhání státu nebo EU, pak to není ochrana demokracie, ale její oslabování.

Když jsem vystupoval na konferenci v Praze nebo na veletrhu v Halle, viděl jsem, že Evropa není unavená. Je napjatá. A probouzí se. V Praze se mluvilo o suverenitě, identitě a právu států jít vlastní cestou. V Halle probíhala debata pod policejní ochranou, protože venku protestovala radikální levice. To je samo o sobě výmluvné. Pokud svobodná diskuze potřebuje policejní dohled, pak už nejde o běžný politický spor, ale o zápas o samotnou podstatu demokracie. A přesto — nebo právě proto — tam přišlo přes tisíc lidí. Lidé chtějí slyšet něco jiného než opakované fráze. Chtějí slyšet pravdu o tom, co se v Evropě děje.

Evropa dnes potřebuje autentické politiky. Ne ty, kteří se bojí, aby někoho neurazili. Ale ty, kteří mají odvahu říct: Tohle je náš domov a my ho nenecháme rozložit. Když se bavím s lidmi z Polska, Maďarska, Rakouska nebo Rumunska, vidím stejný trend. Střední Evropa má sílu. A pokud ji sama neodloží, může jít vlastní cestou. Ne proti Evropě, ale za Evropu, která stojí na zdravém rozumu, ne na direktivách odtržených od reality.

Rostoucí podpora AfD není izolovaný jev. Je to zrcadlo nespokojenosti. Je to reakce na to, že lidé mají pocit, že se jejich hlas ztrácí. A pokud se politici budou tvářit, že se nic neděje, voliči jim to připomenou u volebních uren. Evropa se mění. A je to dobře. Protože demokracie není o tom, že všichni říkají totéž. Demokracie je o tom, že lidé mají právo říct, co si myslí — a že je někdo poslouchá.

A já jsem hrdý, že český hlas je u toho slyšet.