I za feudalismu to byla malá šlechta, která byla svobodná, měla jakási práva a zasahovala v zemském sněmu ve prospěch těch menších, nedovolila úplnou zvůli mocných. Šance na demokracii se zvýšila, jakmile se sedláci zbavili nevolnictví. Střední stav chtěl potom podíl na moci. Sebemenší odvar demokracie není možný v proletářském státě, komunistické představy, že dělnická třída bude vládnout bez nezávislých prostředků jednotlivců, je utopie.

Všechny mocenské skupiny vždy chtěly a chtějí ovládat lidi ve svém dosahu. V podstatě nikdy nebyla žádná mocenská struktura, která by sama od sebe jen „sloužila lidu“. I ti, kteří z lidu pocházeli a zavázali se mu sloužit, tak dělali jen do nějaké doby, dokud se k moci nedostali jedinci, které moc přitahuje nebo hájící svoje zájmy. Služba lidu tedy byla jen tenkrát, když měl lid na ně nějakou páku, kterou si svoje práva vymohl. To nemuselo být proto, že by byli vládci vždy v principu nemravní, ale proto, že prostě se domnívali, že jen oni vědí jak nejlépe vládnout, časem nadělali příliš mnoho chyb, za které se nechtěli zodpovídat, různé úlety, korupci a vůbec všechno, co vláda přináší, včetně představy, že oni přece si mohou dovolit více než běžní občané.

Nezávislé prostředky, svoboda a demokracie

Pákou nutící vládnoucí garnituru pracovat pro zájem národa nemůže být nic jiného, než prostředky, které jsou nezávislé na vůli mocných, prostředky, které vlastní nějaká střední vrstva mající svoje zdroje, prostředky pro vytvoření opozičních stran, spolků, sdělovacích prostředků. Jen přiměřeně bohatá nezávislá vrstva může vytvořit opozici. To neznamená, že proletář nemůže být podpořen. Ale sám prostředky k opozici nemá. Každá proletářská společnost se postupně stane společností otroků, někdy se bouřících nebo spokojených se svým údělem. Likvidace střední třídy vede k nesvobodě

Svoboda, která je nutnou podmínkou fungování demokracie, může být garantována jen pluralitou moci. Pluralita je vytvořena rozrůzněnými prostředky.