Místo úvodu něco dějepisu. Kdyz se v polovině 6. století př.n.l. Kroisos, král tehdejší vojenské a ekonomické velmoci Lýdie, proslulý svým bohatstvím, rozhodl válčit s perským králem Kýrem a dobýt Persii, obrátil se s prosbou o radu na věštírnu v Delfách. Orákulum mu zaslalo věštbu "Překrocis-li řeku, zničíš velkou říši!" Kroisos to samozřejmě pochopil po svém - pokud napadne Peršany, zvítězí. Po překročení řeky Halys však byla jeho armáda v bitvě u města Thymbra poražena a on sám byl zabit. Vítězní Peršané poté obsadili celou Lýdskou říši a podrobili si její obyvatelstvo.

Albert Einstein kdysi údajně prohlásil o Američanech, že jsou jediným národem, který přešel od barbarství přímo k dekadenci, aniž by poznal civilizaci. Agresivní útoky USA, podivného soustátí existujícího necelou čtvrtku tisíciletí, proti Iránu, kolébce prastarých civilizací s kořeny, sahajícími více než 6000 let do minulosti, jsou nezpochybnitelným potvrzením jeho slov. Barbarské a samoúčelné ničení historických památek, patřících k dědictví lidstva a perlám starověkého stavitelského umění, stejně jako bombardování nejmodernějších mostů, viaduktů, elektráren a dalších inženýrských skvostů, postavených v Iránu v posledním čtvrtstoletí, je jasným důkazem ideové a kulturní vyprázdněnosti takzvané západní civilizace, předznamenávající její blížící se konec.

Vojenské tažení USA a Izraele vůči Iránu také znamená definitivní konec poválečného uspořádání světa, založeného na rozhodnutí válkou zmoudřelých politiků vítězných mocností druhé světové války už nikdy nepřipustit další apoteózu smrti a ničení. Už nikdy se nemělo opakovat masové vyhlazování celých národů, ani bezohledné bombardování civilních měst s desítkami tisíc nevinných obětí, spálených těsně před koncem války britskými a americkými zápalnými bombami. A především se už nikdy neměl opakovat nejhorší válečný zločin všech dob, svržení jaderných pum na fakticky nechráněná města Hirošimu a Nagasaki.

Spojené státy se zřejmě rozhodly proces rozpadu „starého“ světového řádu co nejvíce urychlit. Jako by nikdy neexistovala Charta OSN, diplomacie a úcta mezi státy a jejich představiteli, začaly uplatňovat ještě před několika lety naprosto nepřípustné praktiky, dnes však zbytkem světa zbaběle tolerované a přehlížené, spadající v lepším případě do temného středověku, v tom horším do třicátých let minulého století. Operace pod falešnou vlajkou, únosy a vraždy špičkových vědců, vojenských velitelů, vrcholových politiků a duchovních vůdců, teror proti civilnímu obyvatelstvu. Korunu tomu nasadil Donald Trump arogantním prohlášením, že pokud nebude podle jeho vůle, „dnes večer bude zničena celá civilizace a už ji nikdy nikdo neobnoví“.

I proto vývoj situace na Středním východě dnes s napětím sleduje prakticky celý svět. Hrozící celosvětová energetická, potravinová a sociální krize, v Evropě násobená absolutním nedostatkem surovin a energetických zdrojů spolu s totální politickou a akční impotencí evropských i národních politických vůdců, může být ještě „vyšperkována" použití jaderných zbraní. Existuje totiž hodně signálů, které naznačují existenci akutní hrozby jejich nasazení. Ať ze strany USA, které mohou použít osvědčený argument z WWII, že jejich použitím chrání cenné americké životy, které by jinak byly ztraceny při pokusu o plnohodnotnou invazi, nebo ze strany válkychtivých sil v Izraeli, snažících se definitivně odstranit staletý „problém“ konkurenční Persie.

V zemích Perského zálivu byl vyhlášen „oranžový“ pohotovostní stav, týkající se možné jaderné hrozby. Centrum chemické obrany šejka Salahe al-Aliho v Kuvajtu přešlo na nepřetržitý provoz a Kuvajt vydal národní varování o připravenosti na jadernou krizi v regionu. Ve Spojených arabských emirátech aktivovala Federální agentura pro jadernou regulaci síť stanic včasného varování a v Abú Dhabí a Dubaji probíhají kontroly připravenosti filtroventilačních systémů vládních objektů. Velvyslanectví USA v zemích Perského zálivu podle zpráv v místních médiích aktivovala plány nouzových opatření pro případ jaderné katastrofy – ať už vojenské, nebo civilní.

Je fakt, že USA přípravu na jaderný úder přímo nepotvrdily. Světová média ale spekulují o již zmíněné možnosti s tím, že jaderný útok by mohl provést právě Izrael a Trump by ho podpořil těžkými bombami a klasickými raketami. V této souvislosti se často připomíná rezignace dlouholetého zvláštního zástupce americké organizace Patriotic Vision při OSN, Mohamada Saffy, který v rezignačním dopise prohlásil: „Nemohu být zapleten do jaderného útoku USA na Írán“.

Použití jaderné zbraně proti Íránu by ovšem přineslo USA i jeden zásadní problém – ukázalo by totiž zásadní krizi jejich systému strategického plánování. Použití byť "pouze" taktické jaderné pumy jen pět týdnů po začátku „klasické“ vojenské operace bude vnímáno jako technologická a vojenská slabost supervelmoci, zahnané do kouta natolik, že musela použít svou definitivně poslední a nejvyšší trumfovou kartu se všemi z toho plynoucími důsledky. Včetně potenciálně zásadního dopadu na budoucnost NATO.

Trumpově administrativě ale podle všeho vůbec nezáleží na tom, jak by bylo použití jaderné zbraně vnímáno mezinárodním společenstvím. Na jejím území sídlí OSN a dolar stále zůstává hlavní rezervní měnou. Má tedy všechny potřebné nástroje k nátlaku na „kverulanty“, jimž by se to snad nelíbilo. Z čistě pragmatického hlediska by ale měl jaderný útok pro USA i jistá "pozitiva". Nejspíš by skutečně ušetřil čas a životy desítek tisíc vojáků, kteří by jinak nevyhnutelně zemřeli behem pozemní invaze a byl by bezesporu přínosem i pro budoucí Trumpovy plány kolem Venezuely, Grónska a Kanady demonstrací ochoty použít tuto zbraň vůči komukoliv, kdo by se snad chtěl postavit do cesty jeho zájmům. Dal by světu jednoznačně najevo, že hra na nějaké červené a nepřekročitelné čáry skončila. Buď bude po našem, nebo...!

Pokud k tomu ale skutečně dojde, bude jen otázkou času, kdy si tento „inspirující“ americký přístup vezmou k srdci i ostatní jaderné velmoci. Máme se každopádně na co těšit.

Psali jsme:

Štefec (Stačilo!): Paní Šichtařová pochopila

Štefec (Stačilo!): Nacionalistické poblouznění by se nemuselo omezit jen na území Ukrajiny

Štefec (Stačilo!): Kariéra rozhodně impozantní, s jednou základní vadou

Štefec (Stačilo!): Začínám se obávat ukrajinské armády daleko spíš, než té ruské