Historie ukazuje, že „preventivní“ války (Irák 2003, Německo 1941) často vedou k destabilizaci. Charta OSN povoluje sílu v sebeobraně nebo mandátem. Podpora českého premiéra pro izraelský preventivní úder proti Íránu vyvolává vážné otázky. Nechci hodnotit, kdo je v izraelsko-íránském konfliktu "vinen" – obě strany mají krvavé účty. Důležitější je princip: Má vůbec nějaký stát právo udeřit první jen proto, že se možná někdy v budoucnu cítí ohrožen?
Minulost varuje: "Prevence" jako cesta k chaosu
Příkladů je dost. V roce 2003 USA zničily Irák kvůli údajným zbraním hromadného ničení, které se nikdy nenašly. Výsledek? Statisíce mrtvých a region v plamenech. Stejně tak Hitlerův útok na SSSR v roce 1941 byl vydáván za "preventivní" – ve skutečnosti šlo o čistou agresi.
Pokud dnes přijmeme, že státy mohou útočit "jen pro jistotu", kde je pak hranice? Může pak Rusko napadnout Ukrajinu, protože "by mohla vstoupit do NATO"? Může Čína obsadit Tchaj-wan, protože "by mohl vyhlásit nezávislost"?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLČlánek byl převzat z Profilu Bc. Břetislav Prchal
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s vládní podporou izraelského preventivního úderu na Írán?
