Václav Klaus slaví narozeniny. Při té příležitosti jsem ho navštívil a poblahopřál mu. Přečtěte si, co jsem uvedl:

V každém případě jsem rád, že jsem tady, to zaprvé. Zadruhé jsem Ti přišel blahopřát k sedmdesátým sedmým narozeninám a vzpomněl jsem si na jednoho svého dobrého přítele, který říká, že lidský život se dělí do tří částí. Část mládí, část dospělosti a část vypadáte dobře. Václave, vypadáš dobře. Takže to je moje první přání ze tří, které jsem Ti přinesl.

Zadruhé, myslím si, že se shodneme více, než jsme se shodovali v uplynulých letech, z toho prostého důvodu, že život přináší činnosti našich společných oponentů, a těmto oponentům musíme společně čelit. Proto mi dovolte krátké vyznání. Víte, vždy jsem byl, a jsem i nadále, zastáncem Evropské unie jako jednoty v různosti, jako principu subsidiarity, jako de Gaullovy Evropy vlastí. Ale bohužel v posledních několika letech stále více a více vnímám, že ona jednota hypertrofuje a ona různost je potlačována. Ať už jde o dohodu o jednotných vysavačích, což by mi ani tak nevadilo, a nebo o dohodu ve věci otevírání dveří cizím kulturám, které mohou narušit integritu Evropy jako kulturní entity. A proto bych chtěl říci, že jsem zde jako člověk, který by si přál, aby Evropa byla jednotná, ale aby to byla Evropa suverénních národních států, které budou v dialogu hledat rozumné řešení pro všechny z nich, aniž by byly vystaveny tlaku bruselské byrokracie. A to je poselství, s nímž dnes na tyto narozeniny přicházím.