Vzkvétá naše země? Nesporně v mnoha oblastech ano. Ale má též stíny, které moudří vládci raději nevidí. Někdy se mi zdá, že jsme naopak v některých oblastech zaostali a situace v nich se naší pohodlnou slepotou zhoršila.

Cestujeme po Evropě, již nejsme v úžasu nad vším, co do roku 1989 bylo snad jen snem. Ale pokud se zaměříme na řešení vcelku předvídatelných důsledků transformace společnosti kdy jako protiváha úspěšných a spokojených občanů vymezuje se skupina lidí na okraji společnosti, těch, kteří nenalezli cestu k důstojnému životu ve vzdělání, iniciativě, práci a důstojném bydlení, jako bychom byli opravdu slepí a hluší. A také nemáme řešení pro občany, kteří s ohledem na svůj věk jsou odkázáni jen na důchod ve stáří a ten je v nepoměru k výdajům na živobytí, bydlení především.

Neměli bychom obdivovat jen příznivé ceny na Londýnské Oxford Street či jinde, ale zajímat se také o to, jak se společnost o obdobné skupiny v Británii stará.

Pokud bychom tak učinili, zjistíme, že již více než 200 let je budován systém sociálního bydlení, který zajišťují obce spolu s neziskovým sektorem, bytovými asociacemi (Housing Asociations), které v Británii vlastní přes 2,2 milionu bytů. Klienty jsou vesměs imigranti, mj. též potkáte Romské rodiny od nás, které, jistě po počátečních konfliktech zatíženi „zlozvyky“ z naší vlasti nacházejí slušné životní podmínky, pokud trvale nemají jen nataženou ruku k pomoci od druhých. Jejich systém je podrobně analyzován a nesporně je inspirací pro možná řešení u nás. Rád komukoliv tyto analýzy předám.

A co u nás doma? Když jsme v roce 2005 po mnoha letech odblokovali dosud regulované nájemné, když regulace nebyla trvale udržitelná a upozorňoval na to Ústavní soud opakovaně, vycházeli jsme z existence funkčního systému adresné pomoci těm, kterým náklady na bydlení překročí 30% čistého rodinného příjmu a předpokládali obnovení neziskového sektoru, mj. též podle Britského nebo Rakouského modelu (obecně prospěšné bytové společnosti) či formou sociálně zaměřených bytových družstev.