Neměli bychom obdivovat jen příznivé ceny na Londýnské Oxford Street či jinde, ale měli bychom se zajímat se také o to, jak se společnost o obdobné skupiny v Británii stará.

Pokud bychom tak učinili, zjistíme, že již více než 200 let je v Británii budován systém sociálního bydlení, který zajišťují obce spolu s neziskovým sektorem, bytovými asociacemi (Housing Asociations), které v Británii vlastní přes 2,2 milionu bytů. Klienty jsou vesměs imigranti, mj. též potkáte Romské rodiny od nás, které, jistě po počátečních konfliktech zatíženi „zlozvyky“ z naší vlasti nacházejí slušné životní podmínky, pokud trvale nemají jen nataženou ruku k pomoci od druhých. Jejich systém je podrobně analyzován a nesporně je inspirací pro možná řešení u nás. Rád komukoliv tyto analýzy předám.

A co u nás doma? Když jsme v roce 2005 po mnoha letech odblokovali dosud regulované nájemné, když regulace nebyla trvale udržitelná a Ústavní soud na to upozorňoval opakovaně, vycházeli jsme z existence funkčního systému adresné pomoci těm, kterým náklady na bydlení překročí 30 % čistého rodinného příjmu a předpokládali obnovení neziskového sektoru, mj. též podle Britského nebo Rakouského modelu (obecně prospěšné bytové společnosti) či formou sociálně zaměřených bytových družstev.

Od roku 2007 se však ministři pro místní rozvoj střídali jak svatí v Orloji ale popisovat výsledky jejich práce v bytové politice je zcela ztráta času. A ten stav nevšímavosti ke své kompetenci, bohužel, trvá dodnes.

A tak nastává obvyklý postup

Trh si prorazil cestu i tam, kde stát mlčí. Poskytování ubytování pro lidi bez práce a příjmů, s využitím poměrně štědrého a nedomyšleného systému sociální pomoci se ujali soukromí pronajímatelé, cestou různých forem tzv. ubytoven. Ovšem s tím, že za provoz nenesou v podstatě žádnou odpovědnost a jediným důvodem jejich „dobročinnosti“ je zisk. A pokud ho nedosáhnou, vcelku bez problémů ubytované vyhodí na ulici. Vládám pravice to nevadilo, současná koalice však také s řešením otálí, až hrozí, že ji události předběhnou.